Když s epodívám stále daál a dál,vidím se tobě v náručí.A hned poznávám co na dosah ruky mám a srdce mi poskočí.Když se probudím a na pláž vyrazím,ve vode vidím obraz tvůj.Jako by svedle mě stál,nebyla to žádná lež,a v mori jsi tise plul.No tak usmej se na mě,tak jako minulý rok jemně,já ti roztaju i v zimě,nebudu se bát v temně.Pojd a neco mi pověz,hlavně ne to že jsme podes,že mám vlasy jako závěs a že ječím jako na les.
Moře má plno pokladů a já si otázku kladu.Proč ryby mají šupiny,proč ježci mají bodliny,proč je tu málo hadů.Proč hory jsou tu vysoké a je tu plno koček?Proč každý den tu lítá tolik Pavých oček?Toluik otázek tu mám jen já,namalovat obrázek a najít malý oblázek,to je věc snadná. (napsaný v roce 2004 v řecku v Podgoře)
Já tady stojím pátou noc,pomalu ztrácím moji moc.Tu kterou mi vítr dal a mou lásku proklínal.Já tu přesto stojím dál a ruku mu podávám,jen v té ruce sílu mám.On mi podá ruku svou a vydáme se za vodou.Voda se jiskrí jako sen,já mám hned sílu jen,která míří nad obzorem.Rozhlédnu se do dáli a praštím ssebou do trávy.
O autorovi
Autor: Moncinka2 Region: Trutnov O mně: ...........
v 08:41
Autor: Moncinka2
komentáře (0)