Když s epodívám stále daál a dál,vidím se tobě v náručí.A hned poznávám co na dosah ruky mám a srdce mi poskočí.Když se probudím a na pláž vyrazím,ve vode vidím obraz tvůj.Jako by svedle mě stál,nebyla to žádná lež,a v mori jsi tise plul.No tak usmej se na mě,tak jako minulý rok jemně,já ti roztaju i v zimě,nebudu se bát v temně.Pojd a neco mi pověz,hlavně ne to že jsme podes,že mám vlasy jako závěs a že ječím jako na les.
v 08:41
Autor: Moncinka2
komentáře (0)
Komentáře
« Domů | Přidej komentář