Můj svět je jako z jiného světa, svět nesvět…hodně bymě zajímalo jak se cítí někteří lidé když jsou sami, co skrývají ve svýchmyšlenkách a jak dobře před sebou tají, to jak jiným ublížili… já mám domavelký zelený desky a v tom mám jen papíry a útržky věcí co mě nějakpoznamenali, jak sem se cítila v nejrůznějších chvílích posledních párlet…najdete tam jak píšu zamilovanou básničku a o pár listů dál najdete papír otom jak se cejtím po tom co mi ten dotyčný ublížil…“Kdo by věděl, že je to od začátku láska. Určitě by nestrávil toliklet přátelstvím…“

Já jsem hlavně teď nemocná a tak mám hodně času zase nadvším přemýšlet…asi tak po 3 měsících mám opravdové volno a můžu zas nad všímpřemýšlet…mezi chvílema kdy se nedusím a nebo nemůžu dejchat…hej já mám i zakázánokouřit…

Nebrečela. Vlastněbrečela, ale jakoby dovnitř sebe. Zaplavovala si duši ničivou povodní, ve kterévšechno chtělo zahynout . Vzpomínky, touhy, předsevzetí, sny…všechno.

                                                                                                                                          Sandra

Jak se vlastně pozná, že člověk toho druhého ztrácí??? Já mám opravdový strach...proč zase???

"Nevím... možná dělám příliš málo... možná vůbec nic... i když se přetrhnu, sklidím vždy stejně místo aplausu sprchu výčitek..."

"Snad si za to můžu sama... třeba jsem udělala něco špatně... třebajsem udělal/a špatně úplně všechno... ale každý hledá chyby jenom namně..."

"Nevím... nemůžu se vzepřít... zeptat se z očí do očí, co jsem sakraudělal/a špatně... nemůžu nic... jenom sklopit ušit a jít dál..."

"Člověk umí čekat... ale nemůže vydržet věčně podléhat nejistotě, co ho zase příště povalí na kolena..."

"Ono mít přátele se jeví jako věc jednoduchá... Ano... ale nejtěžší je si všechny Ty přátele udržet, pokud nějaké máme..."

Včera (v pátek) jsem jela k Zuzce do Hradů ještě s Maruškou...

Večer jsem jeli do Proseče na Hotel hej to bylo moc, už před tím sme měli pár panáků u Zuzky a pak v tý Proseči ... hej tam to lítalo jeden za druhym už ani nevim kolik sem toho vypila, ale bylo toho moc a taky sme vypadli hodně zajímavě

Dneska ráno sme se vypravili na zámek...Maruška spala ptz jí bylo ještě špatně  tak sem šli se Zůzou sami  dali sme si kafíčko a šli na prohlídku odpoledne sme se rozhodli, že nakonec na ty kola nepojedem a že pojedeme jezdit autem na pole hej kdyby ste mě viděli, když sem si já sedla za volant "Sájo zmáčkneš spojku, pak pomalu začneš tu spojku pouštět a budeš pomalu dávat plyn..."  tak znáte mě  ale náhodou mi to docela šlo... hnedka na poprvý sem nastartovala  no prdel jak sviň  teď se akorát válíme v posteli a chystáme se na večer

...Sem ani nestačila postřehnout, že už je vlastně dneska zase neděle...

No jo skoro každej den v Mekoj... a svý dva dny volna sem využila výletem do Osic a návštěvou pouti ano už zase... to byl masakr ... s Klárinkou sme vystřelili růže z papíru pro naše drahé polovičky  a já sem pak každýho nutila chodit na ty nejhorší atrakce.... hej pátek byl krásnej den...  jo málem bych zapoměla mám taky nový vlásky

Tak já zase frčim do mé milované práce...

Sobota a neděle??? Na jednu stranu sem se dozvěděla věci co mě zrovna dvakrát nezahřáli u srdce...ale pak mi dycky přidal na náladě Tomáš...fakt moc díky za ty poslední 2 dny.. nejvíc za dnešek jak sme  byli na tý pouti... horská dráha a lavice byly nejlepší, viď  

No jinak je to takový pošahaný  ale nevadí ono to nějak dopadne....