Můj svět je jako z jiného světa, svět nesvět…hodně bymě zajímalo jak se cítí někteří lidé když jsou sami, co skrývají ve svýchmyšlenkách a jak dobře před sebou tají, to jak jiným ublížili… já mám domavelký zelený desky a v tom mám jen papíry a útržky věcí co mě nějakpoznamenali, jak sem se cítila v nejrůznějších chvílích posledních párlet…najdete tam jak píšu zamilovanou básničku a o pár listů dál najdete papír otom jak se cejtím po tom co mi ten dotyčný ublížil…“Kdo by věděl, že je to od začátku láska. Určitě by nestrávil toliklet přátelstvím…“

Já jsem hlavně teď nemocná a tak mám hodně času zase nadvším přemýšlet…asi tak po 3 měsících mám opravdové volno a můžu zas nad všímpřemýšlet…mezi chvílema kdy se nedusím a nebo nemůžu dejchat…hej já mám i zakázánokouřit…

Nebrečela. Vlastněbrečela, ale jakoby dovnitř sebe. Zaplavovala si duši ničivou povodní, ve kterévšechno chtělo zahynout . Vzpomínky, touhy, předsevzetí, sny…všechno.

                                                                                                                                          Sandra

Jak se vlastně pozná, že člověk toho druhého ztrácí??? Já mám opravdový strach...proč zase???