Víš vůbec jaký to je když člověk ráno vstává a hned myslí na to jakej by chtěl mít dokonalej den a ten druhej se probudí a vidí ho hned v jiným světle? Poslední dobou zjišťuju, že si všechno moc vybarvuju krásnejma barvama, ale pak když si připustí že svět není růžovej, ale spíš do šeda, tak dny pak nejsou zas tak pěkný...  Já se dokonce snažim i všechno kolem sebe chápat, ale pak přídu domů pohádám se s mámou a všechno na mě spadne jak lavina a snad, možná i čekám, že by ses mě mohl zeptat jesi mě třeba něco netrápí a pak se mě snažil pochopit, ale ... slova do větru... asi hledám něco co nikdy nemám šanci najít... 

...Smutek je ušlechtilej, krásná sebelítost...