Stejně tak,jako řeka, slzy tečou,
schováváš svou smutnou tvář,
před ostatními, i před sebou samou.
Jako mrak sám na nebi si připadáš.
Pořád bloumáš ve vzpomínkách,
jako na schvál, připomínáš si svůj smutek.
Takhle to snad nepůjde dál.....
V tvých očích vidím, že jsou stále smutné,
pláčem skleněné.....
Hluboké jak studna a smutné už od dna.
Stejně tak, jako pavouk cítíš se,
pleteš kolem sebe dlouhou síť,
kde tě nikdo neuvidí, vyjdeš až budeš chtít.
Stále se mučíš ve vzpomínkách,
bloumáš v nich stále, jakoby napořád....
Jsou černé, bloumáš v tmách.....
A já se topím v očích tvých stále ubrečených.
Jako kdyz w pohadce zazwoni zwonec,
tak i w realite je s nama konec!
Nasi lasku rozbils tak mladou
a mé srdicko sis wzal s sebou.
Trapíš mě dnem i nocí,
máš mě we swe zwlaštní moci.
Ja bez tebe nechci jit dal,
ty ses wsak me lasky bal.
Podlomils mi nohy,ted na kolenou klecim,
ne pro tebe ,ale kwuli sobe brecim!
Spanila princezna oci zawrene mela,
co je štěstí?Dawno zapomnela...
Wsichni uz dlouho prawdu znaji,
princezne se oci otwiraji...
Uz pochopila,ze slepa byla,
celou dobu pouze snila!
=(