vsechno je na nic nic mi nevychazi....

Přátelství je to nejcenější co máme a když máme aspon jednoho opravdového přítele máme víc než on a mužeme bejt nejštastnejší na švětě protžeže k čemu nám v nouzi budou peníze,mp3,počítače,značkové oblečení když nebudeme mít přítele který nám dokéže podat pomocnou ruku a být s námi v nejtežších chvílích života proto si svých přátel važtě a dávejte jim najevo že je máte rádi a moc provás znamenají.Protože někdy už muže být pozdě a vi jim to už nikdy nebudete moct říct jako se to stalo mě:-(........A tady je jeden citát který jsem vymyslela já:Život je strašně krátký,aby sme si splnily všechny svoje sny,ale nikdy neni natolik krátký aby sme nemohly napravit svoje chyby. A proto napravujte dokud mužete a halvně musíte umět odpouštět.

POHÁDKA O LÁSCE

Bylo, nebylo...
Před dlouhou, dlouhou dobou existoval ostrov, na kterém žily všechny pocity člověka:
dobrá nálada, smutek, vědění... a kromě ostatních různých pocitů i láska.


Jednoho dne se pocity dozvěděly, že se ostrov potopí. Každý si tedy připravil svou loď a odplouval z ostrova.
Jen láska chtěla čekat do poslední chvíle.
Ještě než se ostrov potopil, prosila láska o pomoc.


Na luxusní lodi plulo kolem lásky bohatství. Zeptala se:
"Bohatství, můžeš mě vzít s sebou?"
"Ne, nemůžu. Mám na své lodi mnoho zlata a stříbra. Tady pro tebe není místo."


Tak se láska zeptala pýchy, která projížděla kolem na přenádherné lodi:
"Pýcho, můžeš mě vzít s sebou?"
"Já Tě, lásko, nemůžu vzít..." Odpověděla pýcha, "tady je všechno perfektní. Mohla by si poškodit mou loď!"


Láska se tedy zeptala smutku, který jel kolem:
"Smutku, prosím, vezmi mě s sebou"
"Ach lásko, "řekl smutek, "já jsem tak smutný, že musím zůstat sám."


Také dobrá nálada projela kolem lásky, ale byla tak spokojená, že ani neslyšela, že na ni láska volá.


Najednou řekl nějaký hlas:
"Pojď lásko, já Tě vezmu."
Byl to nějaký stařec, kdo promluvil.
Láska byla tak vděčná a šťastná, že se zapomněla zeptat na starcovo jméno. Když přijeli na pevninu, stařec odešel.


Láska si uvědomila, že mu hodně dluží a zeptala se vědění:
"Vědění, můžeš mi říct, kdo mi pomohl?"
"To byl čas," odpovědělo vědění.


"Čas?" zeptala se láska, "proč mi pomohl čas?"
Vědění odpovědělo:
"Protože jen čas ví, jak důležitá je láska v životě."

Víš, co znamená milovat?

To znamená mít rád a strašně o něj (o ni) stát. Nenechat si o něm (o ni) nic namlouvat, i to nejdražší mu (ji) dát, to vše znamená milovat. Milovat můžeš jednoho (jednu), jen jemu (ji) srdce dát, jen pro něho (pro ni) všechno udělat, vše, co máš, mu (ji) darovat. Darovat srdce, úsměv, život svůj jenom svému milému (své milé) a stát s ním (s ní) stůj co stůj...

Jedna moje část si je plně vědoma svých povinností a úkolů a ráda by se do nich pustila, aby je měla za sebou a nakupily se další, moc dobře ví, co a jak je třeba udělat, jak se chovat, jak žít. Samozřejmým protipólem je lenoch, hříšník, ďábel, zlo, našeptávač, který radí, nech toho, zítra je času dost - dal by se ještě zvládnout, ne sice vždy a ne jednoduše, avšak je tu ještě ta třetí "strana", neustále znavená, zklamaná životem, v nejlepším případě smutná, často však deprimovaná, ztrápená bolestí a steskem. Ta tvrdí, že nic kromě štěstí mojí milované nemá smysl, ani můj život, který by nejraději zahodila - jak má mít potom moje "svědomité" já nějakou šanci se prosadit, když má rovnou dva protivníky, kteří mu neustále podráží nohy a jejichž síla roste ze všech těch vzájemných konfliktů? Nepleťte si to se schizofrenií, jsou to rozpory uvnitř jedné osobnosti - ale trhá mne to na kusy!

Jsem smutná
nikdo to nespraví
myšlenka cudná
nejde mi z hlavy
žiletky ostré
tepny mi hladí
prý je to dobré
všechno to spraví
krev moje sytí
žiletky chladné
a na hrob kvítí
brzo mi spadne
kdyby mne potkala
nádherná chvíle
už bych neplakala
bylo by mi mile
však ty chvíle milé
už nejsou tu
došla jsem do cíle
dám sbohem životu
proč se mnou zůstává
smutný okamžik
život můj ustává
místo sbohem, řeknu dík.

Maryka,milovala zimní dny.Dokázala hodiny chodit po venku ve sněhové vánici.Byla jiná než ostatní.Byla zvláštní,právě proto se s ní nikdo nekamarádil,ale to jí nevadilo.Ráda s eprocházela sama.V poslední době chodila čím dál častěji na hřbitov.Bylo jí tam dobře.Nikdo s ena ni nedíval nikdo si o ní nešeptal.Mohla tu být sama sebou.¨

Jednou,když tak procházela hřbitovem,oběvila starou kapli.Nevěděla co,ale něco jí tam nesmírně táhlo.Pomalu otevřela staré dveře,které se za ní se skřípěním opět zavřely.Byla tzo jakási hrobke.Světlo sem pronikalo pouze malým okénkem s ornamentem ve stropě.Stála tam několik hodina pozorovala rakev,nádherně vybroušenou,na íž dopadal tenký proužek světla.Osvětloval jméno vyryté na rakvi.To jméno Marika znala z různých filmů a pohádek.Vždy se s tím "tvorem" toužila setkat a teď našla jeho hrob?????Nemohla tomu skoro ani uvěřit.Z jejího hloubání a přemýšlení ji vytrhl šelest z venku.Raději odešla.Hrobka jí však stále vrtala hlavou!

Bylo pozdě v noci a Marika se rozhodla ,že zajde to té hrobky.Pokud všechny ty filmy a pověsti nelžou mněl by být její obyvatel právě vzhůru.Vešl pomalu do hrobyk.Víko rkave bylo opravdu odkryté,avšak po draculovy ani stopy.Už se chystala že odejde,když v tom zahlédla v rohu místností žluté žhnoucí oči.Od malička milovala všechny tyhle fimy.A teĎ???Jako by se stala součástí jednoho z nich.Najednou se postava hnula z místa na kterém doposud stála.Mary věděla oc se teď nejspíš stane.Chtěla utéct,ale nešlo t.Byla jako očarovaná těma žhnoucíma očima.Ze stínu vystoupil muž.Ve tváři byl bledý,ale velmi přitažlivý.Došel až k Mary.Odhrnul jí z ramen její krásné,dlouhé,HAvranově černé vlasy a jemně ji zašeptal do ucha."Buď mou královnou MARY"Netušila odkud zná její jméno,ale ten muž ji okouzlil.Jemně ale zřetelně kývla na souhlas.Pohladil ji po hebkém bílém hrdle a pak kously.Cítila jak z ní vysává život.Byla jeho.Úplně celá.Stala se jeho královnou,alespoň pro tuto noc................

Ten jenž vstoupil do mého srdce bez zaklepání!

Ten sen co opouští mne za svítání

Ten sen co zraňuje mne den co den

Ten sen co kolem mne obchází každičký den

Ten sen o něm,co vždy napadne mne

Ten sen,o kterém přemítám věčně

Ten sen, co večer objímá mne

Jen ten sen,co povzbudí vždy mne

Láska je něžný cit,

může však i ublížit!

Vášeň je jak žízeň velká,

nutká tě a neutichá

Láska a vášeň ruku v ruce

můžou zranit duši i srdce!

Mozek ten se vždy rychle oklepe,

duše a srdce ti však ne!!!!

Jen s láskou v srdci dá se žít,
jen bolest láskou zahojit.
Jen takovou lásku najít
a přestat své city k ní tajit.
Pak stačí,aby tě ta láska ze srdce milovala...
Když se tak stane a dvě zlomená srdce se najdou,
promění smutek v naději krásnou,
ze budou se mit rádi a už nikdy nebudou
zklamani a tak sami.