............Pokaždé než jdu spát ............
Cítím se opravdu mizerně. Já už se bojím usínat! Pokaždé než jdu spát modlím se k nebesům za bezesnou noc. Ale marně. Jako by se mi mstily. Bolí, bolí to každodenní probuzení ze sna kde jsi Ty. Každý den ráno se probudím a pláči. Po tváři mi tečou slzičky smutku a touhy. Tak moc bych si přál na Tebe zapomenout. Na tvou andělskou tvář, na tvou jarní vůni, na tvé sametově hedvábné pohlazení…. na Tvé oči, na Tebe! Ne. Nejde to v mém srdíčku jsi stále jenom Ty. Jsi semnou všude. Kamkoliv se otočím, kamkoliv se podívám je kousek tebe. Miláčku…. Lásko…. …POMOC! Ja se už nechci takhle moc trápit! Mám pocit, že nejde přestat Tě milovat a moc to bolí, svírá se mi hrudník, píchá u srdíčka…. Pláču schoulený do klubíčka a celý se třesu. Kéž by jsi mě chtěla zase milovat…. Pořád Tě mám strašně moc rád.
