POLIBEK tvůj
Letmý dotek pelu křídel
jak když motýl sedne na květ
jak paprsek stříbra světla
jež se dere ze tmy na svět
Tak jak šátek z hedvábí
jemně klouže po kůži
podobně jak krůpěj rosy
lesknoucí se na růži
Jeden plátek z kopretiny
jež se snáší na vodu
spadne rovnou do hladiny
objímá svou svobodu
Dotek tužky po papíře
jak dvě řasy při mrknutí
dotek stonků v květináči
jež touží jen po uschnutí
Tak jak dávný vzpomínky
prolínaj se životem
dotek listů smutnejch květin
oddělenejch černým plotem
Dotek křídel andělů
dotek hvězd když den se ztmíval
smutná hořkost pálí v krku
svět ožíval když jsi mě líbala
