Nebopeklo

Hle,mojedítě,“ řekl Ježíš, „vezmu tě svým Duchem do pekla, abys mohlaučinitzáznam o jeho realitě, abys řekla celému světu, že peklo jeskutečné,proto aby ztracené duše byly přeneseny z temnoty do světlaevangeliaJežíše Krista..“ Okamžitě byla moje duše vynesena z méhotěla. Vyšlajsem s Ježíšem z mého pokoje do oblaků. Věděla jsem o všem,co se dějekolem mne. Viděla jsem shora svého manžela a děti, jak stálespí. Byloto jako kdybych zemřela a zanechala své tělo na posteli,zatímco můjduch šel s Ježíšem skrze střechu domu. Zdálo se, jakoby secelá střechasrolovala a mohla jsem vidět svoji rodinu, jak spí vpostelích. Pocítilajsem na sobě dotek Ježíše, když mi řekl: „Neboj se,budou v bezpečí.“ Onznal moje myšlení.
Budu se snažit podle svých nejlepších schopnostíkrok za krokempopsat to, co jsem viděla a cítila. Některé věci jsemnechápala. PánJežíš mi většinu těch věcí vysvětlil, ale některé mineřekl. Tehdy jsemvěděla, a vím i teď, že tyto věci se opravdu dějí ajenom Bůh mi jemohl ukázat. Chvalte Jeho svaté jméno! Lidé, věřte mi,peklo jeskutečné. Byla jsem tam Jeho Duchem mnohokrát přenesena běhempřípravytéto zprávy.
Brzy jsme byli vysoko v oblacích. Obrátila jsemse a pohleděla naJežíše. Byl plný slávy a moci a proudil z něho úžasnýpokoj. Vzal mojiruku a řekl: „Miluji tě. Neboj se, neboť jsem s tebou.“Nato jsmestoupali ještě výš do oblak, až jsem uviděla pod sebou celouZemi. Zezemě trčelo něco jako trychtýře, které byly roztroušeny pomnohamístech a stáčely se do jednoho bodu centra a pak byly otočenézpět kzemi. Byly obrovské, tyčily se vysoko nad zemí, byly špinavěpřiléhavébarvy a neustále se pohybovaly. Vycházely z celé zeměkoule. „Co toje?“, zeptala jsem se Pána Ježíše, když jsme se k jednépřiblížili. „Tohle jsou brány pekla“, řekl. „ Půjdeme do pekla skrzejednu z nich.“Okamžitě jsme vstoupili do jednoho z těch trychtýřů.Uvnitř tovypadalo jako tunel, točil se dokola a dokola a potom zasezpět jakokáča (dětská hračka). Najednou nás obklopila hluboká temnota aspolu stemnotou zápach tak hrozný, že mi to vzalo dech. Po stranáchtohototunelu byly živé postavy jakoby zakotvené do stěn. Měly tmavěšedoubarvu, pohybovaly se a volaly na nás, když jsme procházeli. Beztoho,aniž mi to bylo řečeno, jsem věděla, že jsou zlé. Tyto postavy semohlypohybovat, ale byly stále připevněny ke zdem. Vycházel z nichhroznýzápach a ječely na nás tím nejstrašnějším křikem. Cítilajsemneviditelnou zlou sílu, která se v těchto tunelech pohybovala.Občasjsem v té temnotě mohla rozpoznat tyto postavy. Špinavá mlhazastíralavětšinu z nich. „Pane, kdo jsou tito?,“ zeptala jsem se,zatímco jsemse pevně držela ruky Ježíše. On řekl: „Tohle jsou zlíduchovépřipraveni k vychrlení na zem, až Satan dá příkaz.“
Když jsmešli dolů vnitřkem tunelu, tyto zlé postavy se smály apokřikovaly nanás. Snažily se nás dotknout, ale nemohly kvůli mociJežíše. Samotnývzduch byl zamořený a špinavý, a pouze přítomnostJežíše mne zdržovalaod toho, abych ze samé hrůzy nezačala křičet. Ano,měla jsem všechny svésmysly – sluch, čich, zrak, pocity a dokonce chuťna tomto místě. Navícse moje smysly staly ještě citlivější, a z tohozápachu a špíny jsembyla téměř otrávená. Když jsme se přiblížili kúpatí tunelu, pronikavýkřik dolehl k našim uším. Zvuky různého druhunaplňovaly ovzduší. Mohlajsem cítit strach, smrt a hřích všude okolomne a ten nejstrašnějšízápach, který jsem kdy ucítila. Byl to zápachrozkládajícího se těla azdálo se, že vychází ze všech stran. Nikdy nazemi jsem nepocítilatakové zlo a neslyšela takový křik zoufalství.Brzy jsem zjistila, že jeto křik mrtvých a že peklo je naplněnonářkem. Pocítila jsem závan zléhovětru. Velmi mlhavá světla či spíšepulzující světélka pronikala černoutemnotou a vrhala šedé stíny pozdech. Stěží jsem mohla rozpoznat tvarčehosi přede mnou. Ucouvla jsemv šoku, když jsem si uvědomila, že je tovelký had přímo před námi. Přidalším pozorování jsem viděla tytoškaredé hady, jak se plazí všudekolem. Ježíš mi řekl: „ Brzy vstoupímedo levé nohy pekla. Před námi jevelké utrpení, žalostný smutek anepopsatelná hrůza. Zůstaň blízko mnea já ti dám sílu a ochranu, kdyžpůjdeme peklem. Věci, které uvidíš,jsou varováním. Kniha, kterounapíšeš, zachrání mnohé duše od pekla.To, co vidíš, je reálné. Nebojse, neboť já budu s tebou.“
Nakonec jsme byli na konci tunelu avkročili do pekla. Podle svýchnejlepších schopností se budu snažit řícito, co jsem viděla a napíšuto postupně tak, jak mi to dal Bůh.
Přednámi, jak daleko jsem jen dohlédla, byly sem a tam létajícípředměty.Ovzduší naplňovalo sténání a politováníhodný křik. Před námijsemuviděla mdlé světlo a šli jsme směrem k němu. Cesta byla suchá,prašná,špinavá. Brzy jsme byli u vchodu do malého temného tunelu.
Některévěci na papír dát nemohu, byly příliš příšerné, než abychje mohlapopsat. Strach v pekle jste mohli chutnat, byl přímohmatatelný a vím,že kdybych tam nebyla s Ježíšem, tak bych se zpět jižnevrátila. Kdyžtoto píši, tak některým věcem, které jsem viděla,nerozumím, ale Pán znávšechny věci, a On mi pomohl porozumět většinětoho, co jsem viděla.Dovolte mi, abych vás varovala před tím, abystese dostali na totomísto. Je to hrozné místo muk, trýznivé bolesti avěčného zármutku. Tváduše bude žít navždy. Duše žije navěky. To je totvoje opravdové já, atvoje duše půjde buď do nebe nebo do pekla. Proty z vás, kteří simyslíte, že peklo je již tady na zemi – tedy, mátepravdu, je! Peklo senachází v centru Země, a tam jsou duše v trápenídnem i nocí. V peklenejsou žádné večírky nebo párty. Žádná láska.Žádné slitování. Žádnýodpočinek. Pouze místo takového zármutku, jakémuani nejste schopniuvěřit

Levá noha pekla
Hrozný zápachnaplnil ovzduší. Ježíš mi řekl: „V levé noze pekla jemnoho jam. Tentotunel se rozděluje do dalších částí pekla, ale mybudeme nějakou dobunejdřív v levé noze. Ty věci, které uvidíš,zůstanou vždy s tebou. Světse musí dovědět o realitě pekla. Mnohohříšníků a dokonce i někteří zmého lidu nevěří tomu, že peklo jeskutečné. Já jsem tě vyvolil, abysjim zjevila tyto pravdy.
Vše, co ti ukážu o pekle, i všechny ostatnívěci, které ti ukážu,jsou pravdivé.“ Ježíš se mi ukázal ve formějasného světla, jasnějšíhonež slunce. Postava muže byla v centru tohotosvětla. Někdy jsem vidělaJežíše ve formě člověka, jindy byl zase vduchovní formě. Znovu ke mněpromluvil: „Dítě, když Já mluvím, tak mluvíOtec. Otec a Já jsme jedno.Pamatuj – milovat nadevše ostatní aodpouštět jeden druhému. Tak pojď,následuj mě!“
Když jsme šli, zlíduchové prchali z přítomnosti Pána. „Ach, Bože,ach, Bože!“, volalajsem. „Co bude dál?“ Jak už jsem řekla předtím, vpekle jsem mělavšechny své smysly. Moje teď pracovaly na plné obrátky.Strach byl všudea všude číhalo nepopsatelné nebezpečí. Každý dalšíkrok byl hrozivějšínež ten předtím. Byly tam brány o velikosti maléhookna. Na samémvrcholu tunelu se tyto brány velmi rychle otvíraly azavíraly. Křiknaplnil ovzduší, když kolem nás proletělo mnoho zlýchstvoření nahoru aven z bran pekla. Rychle jsme byli na konci tunelu.Třásla jsem sestrachem kvůli nebezpečí a strachu všude kolem nás. Bylajsem velmivděčná za Ježíšovu ochranu. Děkuji Bohu za Jeho všemohoucímoc k našíochraně, i v jámě pekla. I s tímto ochranným štítem jsem sistálemyslela: Ne moje vůle, Otče, ale Tvá se děj!
Podívala jsem se nasvoje tělo a poprvé jsem si všimla, že mámduchovní podobu, ale mojepostava vypadala přesně tak, jak vypadám vtěle. Přemýšlela jsem, cobude dál. Ježíš a já jsme vykročili z tuneluna cestu s širokými řádkyhlíny po každé straně. Jak daleko jen okomohlo dohlédnout, všude bylydíry s ohněm. Tyto díry byly široké 120centimetrů a 90 centimetrůhluboké, ve tvaru mísy. Ježíš mi řekl:„Takových děr je mnoho v levénoze pekla. Pojď, některé ti ukážu.“
Stála jsem vedle Ježíše nacestě a nahlédla jsem do jedné z těchtoděr. Po stranách díry bylazapuštěná síra a zářila podobně jako žhavéuhlíky ohně. Uprostřed tétodíry byla ztracená duše, která zemřela apřišla do pekla. Oheň začalžhnout naspodu jámy a postupoval směremvzhůru, až úplně pokryl tutoztracenou duši v plamenech. V okamžikutento oheň uhasl až k doutnání,ale potom se zase znovu s hlukempřevalil přes tuto trápenou duši vjámě. Uviděla jsem, že tato ztracenáduše je uvězněna v postavě kostry.„Můj Pane,“ volala jsem, když jsemto spatřila, „nemůžeš je pustit ven?“Jak hrozná podívaná! Myslela jsemsi: „Tohle jsem přece mohla být já!“Řekla jsem: „Pane, jak smutné jevidět a vědět, že je tam živá duše.“Slyšela jsem nářek, který vycházelz centra této první jámy. Viděla jsemduši v postavě kostry, jak volá:„Ježíši, slituj se!“ Byl to hlas ženy.Když jsem ji viděla, chtěla jsemji z ohně vytáhnout. Pohled na ni mizlomil srdce. Tahle postavakostry, ženy se špinavě šedou mlhou uvnitř,mluvila k Ježíši. V šokujsem jí naslouchala. Na kostech jí visely kusymasa v rozkladu a kdyžse pálilo, padalo na dno jámy. Tam, kde kdysibyly její oči, jsem teďviděla jen prázdné důlky. Neměla žádné vlasy.Oheň znovu začal od nohouvelmi slabě, potom stoupal, až pokryl celéjejí tělo. Zdálo se, že tatožena je stále v plamenech, i když oheň jendoutnal. Z jejího nitravycházel křik a sténání plné zoufalství: „Pane,Pane, chci odtud ven!“Stále se natahovala k Ježíši. Pohleděla jsem naJežíše a spatřila jsemna Jeho tváři veliký zármutek. Řekl mi: „Mojedítě, jsi tady se mnou,aby se svět dověděl to, že hřích má za následeksmrt, že peklo jeskutečné.“ Znovu jsem pohleděla na tu ženu a vidělajsem, jak z jejíkostry lezou ven červi. Oheň jim neublížil. Ježíš řekl:„Těchto červůsi je vědoma a cítí je uvnitř.“ „Bože, smiluj se!“, volalajsem, kdyžplamen dosáhl svého vrcholu a to hrozné pálení začalo znovu.Velikýkřik a hluboký vzlykot otřásl postavou této ženy – duše. Bylaztracená.Nebyla žádná cesta ven. „Ježíši, proč je tady?“ řekla jsempřidušenýmhlasem, neboť jsem se velmi bála. Ježíš řekl: „Pojď!“
Cesta,po které jsme šli, byla klikatá, točila se mezi těmi děramiohně, jakdaleko jsem jen dohlédla. Volání živých mrtvých se mísilo sbědováním apříšernými výkřiky, které ke mně doléhaly ze všech stran. Vpekle nebylžádný čas ticha. Zápach mrtvých a rozkládajícího se masavisel hustě vevzduchu. Přišli jsme k další jámě. Uvnitř této jámy, ježbyla velikostístejná jako ta předešlá, byla další postava kostry.Mužský hlas volal zjámy: „Pane, slituj se nade mnou!“ Pouze kdyžpromluvili, mohla jsemrozpoznat, jestli je ta duše muž nebo žena. Ztohoto muže vycházelveliký nářek: „Lituji, Ježíši, odpusť mi. Vezmi měodsud pryč. Již létajsem v tomto místě muk. Naléhavě tě žádám, vezmimě ven!“ Veliký vzlykototřásal jeho kostnatou postavou, když takprosil: „Prosím, Ježíši, pusťmě ven!“ Když jsem pohleděla na Ježíše,uviděla jsem, že i Onpláče.„Pane Ježíši,“ volal tento muž z hořící jámy, „copak jsem zasvojehříchy netrpěl dostatečně? Už je tomu čtyřicet let od mé smrti.“Ježíšřekl: „Je psáno: Spravedlivý bude žít vírou! Všichni posměvačianevěřící budou mít svůj díl v ohnivém jezeře. Nechtěl jsiuvěřitpravdě. Mnohokrát byli k tobě posláni moji lidé, aby ti ukázalicestu,ale ty jsi jim nenaslouchal. Smál ses jim a odmítal jsievangelium. Ikdyž jsem za tebe zemřel na kříži, vysmíval ses mi anečinil jsi pokáníze svých hříchů. Můj Otec ti dal mnoho příležitostí,abys byl spasen.Kdybys jen uposlechl!“ Ježíš plakal.
„Já vím, Pane,já vím,“ křičel tento muž, „ale teď činím pokání!“„Teď už je přílišpozdě,“ řekl Ježíš, „soud je stanoven.“ Ten mužpokračoval: „Pane,někteří z mých lidí jsou na cestě sem, neboť ani oninebudou činitpokání ze svých hříchů, dokud jsou stále na zemi. Nechci,aby přišli natoto místo.“ Ježíš řekl: „Mají kazatele, učitele, staršía ti všichnislouží evangeliem. Oni jim řeknou. Mají také výhodymoderníhokomunikačního systému a mnoho jiných způsobů, jak se o mnědozvědět.Posílám jim své pracovníky, aby mohli uvěřit a být spaseni.Pokudneuvěří, když slyší evangelium, potom nebudou přesvědčeni, ikdyby někdovstal z mrtvých.“ Nato se tento muž velmi rozhněval a začalproklínat.Vycházela z něho zlá, rouhavá slova. V hrůze jsem sledovalajak muplameny dosáhly až po hlavu a rozkládající se maso se začalopálit aodpadat. Uvnitř této mrtvé skořápky muže jsem zahlédla jehoduši.Vypadala jako špinavě šedá mlha a naplňovala vnitřek jehokostry.Obrátila jsem se k Ježíši a volala jsem: „Pane, jak strašné!“Ježíšřekl: „Peklo je skutečné, soud je skutečný. Tolik je miluji, médítě.Toto je ale jenom začátek strašných věcí, které ti musím ukázat.Jetoho ještě mnohem víc. Řekni kvůli mně světu, že peklo je skutečné ažemuži a ženy musí činit pokání ze svých hříchů. Pojď, následujmne,musíme jít dál.“
V další jámě byla menší postava, vypadala takna osmdesát let.Nevím, jakým způsobem jsem znala její věk, prostě jsemto věděla. Kůžea maso z jejích kostí už bylo odstraněno neustávajícímplamenem azůstaly pouze kosti se špinavě mlhovitou duší uvnitř.Sledovala jsemji, když ji oheň spaloval. Zůstaly jen kosti s červyuvnitř, které oheňnemohl spálit. „Pane, jak hrozné,“ křičela jsem,„nevím, jestli buduschopna dál pokračovat, neboť tohle je hrozné,neuvěřitelné!“ Jakdaleko jen moje oči mohly dohlédnout, hořely duše vjamách ohně. „Médítě, právě proto jsi zde,“ odpověděl Ježíš. „Musíšpoznat a mluvitpravdu o pekle. Nebe je skutečné! I peklo je skutečné!Pojď, musímepokračovat.“
Pohleděla jsem znovu na tuto ženu. Jejínářek vzbuzoval smutek.Když jsem na ni hleděla, sepjala svoje kostnatéruce k sobě, jakoby vmodlitbě. Nešlo to jinak, než že jsem serozplakala. Byla jsem ve svéduchovní podobě a přesto jsem plakala.Věděla jsem, že lidé v pekletohle cítí také. Ježíš poznal moje myšlení.„Ano, dítě,“ řekl, „cítí.Když sem lidé přijdou, mají stejné pocity amyšlenky, jako když byli nazemi. Pamatují si svou rodinu, přátele avšechen ten čas, ve kterémměli příležitost činit pokání, a neučinilitak. Jejich paměť je vždy snimi. Kéž by jen uvěřili evangeliu a činilipokání předtím, než bylopříliš pozdě!“
Znovu jsem pohlédla na tustarou ženu, a tentokrát jsemzpozorovala, že má jen jednu nohu a zdálose, že má ve svých kyčelníchkostech vyvrtané dírky. „Co je to, PaneJežíši?“ zeptala jsem se. Onřekl: „Když byla na zemi, měla rakovinu.Měla velké bolesti apodstoupila operaci, aby jí zachránili život. Bylaupoutána na lůžko pomnoho dní a stala se z ní zahořklá stará žena.Mnozí moji lidé se za nipřišli modlit a říct jí, že Já ji mohuuzdravit. Ale řekla: Tohle miudělal Bůh!, a nečinila pokání a evangeliuneuvěřila. Dokonce mě jedenčas i znala, ale časem mě začala nenávidět.Řekla, že nepotřebuje Bohaa že nechce, abych ji uzdravil. A přece jsemji stále žádal, stále jsemjí chtěl pomoci, chtěl jsem jí požehnat auzdravit. Obrátila se ke mnězády a proklela mne. Řekla, že mě nechce.Můj Duch ji stále prosil. Ipotom, co se ke mně otočila zády, stále jsemse ji snažil přitáhnoutsvým Duchem, ale ona nechtěla poslouchat.Nakonec zemřela a přišla natoto místo.“
Tato stará žena začala znovus velkým vzlykotem volat k Ježíši:„Pane Ježíši, prosím, odpusť mi teď.Lituji toho, že jsem se nekála,když jsem byla na zemi. Kdybych se jenkála předtím, než bylo přílišpozdě! Pane, pomoz mi odsud ven. Budu tisloužit, budu hodná. Copakjsem už netrpěla dost? Proč jsem jenom čekalatak dlouho, až bylopříliš pozdě? Ach, proč jen jsem čekala do té doby,až setvůj Duch o mne přestal snažit?“ Ježíš jí řekl: „Mělajsipříležitost za příležitostí, aby ses kála a sloužila mi.“Smutekpokrýval tvář Ježíše, když jsme odcházeli pryč. Když jsemsledovalatuto ženu jak pláče, zeptala jsem se: „Pane, co budenásledovat?“ Mohlajsem cítit strach všude kolem. Zármutek, křik bolestia atmosféra smrtibyla všude. V zármutku a s lítostí jsem šla spolu sJežíšem k dalšíjámě. Pouze skrze Jeho sílu jsem byla schopnapokračovat. Z dálky jsemstále slyšela tu starou ženu jak volá v pokánía prosí o odpuštění. Kéžbych jen pro ni mohla udělat něco, co by jípomohlo! Hříšníku, prosím,nečekej, až Boží Duch přestane zápasit otvoji duši!
V další jámě byla žena na kolenou, jako by něco hledala.Jejíkostnatá postava byla také plná dírek. Její kosti byly průsvitné ajejípotrhané oblečení hořelo. Měla holou hlavu a tam, kde měla mít očianos, teď byly jen díry. Kolem jejích nohou hořel nepatrný oheň avklečese drápala po stěnách té sírové jámy ven. Oheň jí přilnul k rukámamrtvé maso z ní opadávalo. Otřásal s ní hrozný nářek. „Ach,Pane,Pane,“ plakala, „já chci ven!“ Jak jsme ji tak sledovali, konečněsevyšplhala téměř nahoru. Myslela jsem si, že se dostane ven, když tukní přiběhl veliký démon s velkými křídly. Křídla se zdálanavrchuzlomená a visela mu podél těla. Jeho barva byla černohnědá a poceléjeho velké postavě byly chlupy. Měl oči posazené hluboko v hlavěavelikostí se podobal velkému medvědu grizzly. Démon se k téženěpřihnal a hrubě ji srazil zpět do ohnivé jámy. S hrůzou jsemsledovalajejí pád. Litovala jsem ji, chtěla jsem ji vzít do náruče adržet ji,požádat Boha, aby ji uzdravil a vzal ji odtamtud pryč.
Ježíšznal moje myšlení a řekl: „Mé dítě, soud je již stanoven,Bůh promluvil.Když byla ještě dítě, volal jsem ji, aby činila pokání asloužila mi.Když jí bylo šestnáct let, přišel jsem k ní a řekl jí:Miluji tě,odevzdej mi svůj život a pojď, následuj mne, neboť jsem těpovolal kezvláštnímu úkolu. - Volal jsem ji po celý její život, aleneuposlechla.Řekla: Jednoho dne ti budu sloužit, teď pro tebe alenemám čas. Nemámčas, nemám čas, mám svůj život zábavy. Nemám čas,nemám čas ti sloužit,Ježíši. Zítra ti budu sloužit! - Zítřek ale nikdynepřišel, protožečekala příliš dlouho.“
Tato žena volala k Ježíši: „Moje duše jevskutku v mukách. Nenížádná cesta ven. Vím, že jsem chtěla svět namístotebe, Pane. Chtělajsem bohatství a dobrou pověst, a to jsem takézískala. Mohla jsem sikoupit vše, co jsem chtěla, byla jsem svýmvlastním šéfem. Byla jsem tanejkrásnější, nejlépe oblečená žena svédoby. Měla jsem bohatství,dobrou pověst a prosperitu, ale zjistilajsem, že nic z toho si nemohuvzít s sebou na věčnost. Ach, Pane, pekloje hrozné! Nemám odpočinkudnem ani nocí, vždy jsem v bolesti a trápení.Pomoz mi, Pane!“
Žena pohlédla toužebně na Ježíše a řekla: „Můjdrahý Pane, kdybychtě jen uposlechla! Toho budu litovat navždy.Plánovala jsem, že ti budusloužit někdy, až budu připravená. Myslelajsem si, že tam budeš promne vždycky. Ale jak jsem se mýlila! Byla jsemtou nejvyhledávanějšíženou pro svoji krásu. Věděla jsem, že mě Bůh volák pokání. Po celýmůj život mě k sobě táhl provázky lásky a já myslela,že mohu využítBoha tak, jak jsem využila každého. Ach, ano, Boha jsemjen využívala!Tak velice se snažil o to, abych mu sloužila, ale já jsemsi celou dobumyslela, že Ho nepotřebuji. Ach, jak jsem se jen mýlila!Satan si mězačal používat, začala jsem mu sloužit víc a víc. Nakonecjsem homilovala víc než Boha. Milovala jsem hřích a k Bohu jsem seneobrátila.Satan použil moji krásu a moje peníze, a všechny mojemyšlenky sezaměřily na to, kolik moci mi může dát. I tehdy mě Bůh ksobě táhl, alejá jsem si myslela, že mám na to dost času. Ale jednohodne, zatímcojsem jela v autě, můj řidič naboural do domu a já jsem sezabila. Pane,prosím, pusť mne ven!“ Když takto mluvila, její kostnatéruce a paže senatahovaly k Ježíši, zatímco ji pálil oheň. Ježíš řekl:„Soud jestanoven!“ Slzy mu stékaly po tvářích, když jsme šli k dalšíjámě.Naříkala jsem vnitřně kvůli hrůzám pekla. „Drahý Pane,“ plakalajsem,„to trápení je příliš reálné. Když duše přijde na toto místo, nenízdežádná naděje, žádný život, žádná láska. Peklo je příliš reálné,nenícesty ven. Musí navždy hořet v těchto plamenech.“ „Čas vypršel,“řeklJežíš, „vrátíme se sem zítra!“
Příteli, pokud žiješ v hříchu,prosím, čiň pokání. Pokud jsi bylznovuzrozen a pak jsi se obrátil kBohu zády, čiň pokání a navrať se kBohu teď. Žij dobře a stůj v pravdě.Probuď se předtím, než bude přílišpozdě, a můžeš být s Bohem navěky vnebi!Ježíš znovu promluvil: „Peklo má tělo, (podobně jakočlověk),ležící na zádech uprostřed země. Peklo je vytvarované podobnějakoobrovské lidské tělo a má mnoho komor trápení. Pamatuj na to,abysřekla lidem na zemi, že peklo je reálné. Miliony ztracených dušíjsouzde a každým dnem jich přichází víc a víc. V ten den Velkého soudubudesmrt a peklo hozeno do ohnivého jezera, a to bude druhá smrt.“
Kapitola 3 Pravá noha pekla
Odté doby, co jsem byla v pekle, nemohla jsem usnout. Každý denjsem tímžila. Když jsem zavřela oči, pak vše, co jsem viděla, bylopeklo. Mojeuši se nemohly zbavit křiku těch odsouzených. Stejně jakotelevizníprogram, jsem znovu a znovu procházela těmi věcmi, jejichžsvědkem jsembyla v pekle. Vždy po noci strávené v pekle jsem druhý denpracovala natom, jak nalézt správná slova k tomu, abych tuto hroznouvěc mohlapřinést celému světu.
Ježíš se mi zjevil znovu a řekl: „Dnes večerpůjdeme do pravé nohypekla. Mé dítě, nestrachuj se, neboť tě miluji ajsem s tebou.“ Jehotvář byla zarmoucena a Jeho oči byly plné velikéněhy a hluboké lásky.I když ti v pekle jsou navždy ztraceni, vědělajsem, že je stále milujea bude je milovat navěky. „Mé dítě,“ řekl,„Bůh, náš Otec, dal každémuz nás svobodnou vůli k tomu, abychom sivybrali budeme-li sloužit Bohunebo Satanu. Bůh nestvořil peklo pro svůjlid. Peklo bylo stvořeno proSatana a jeho anděly. Není mojí touhou, animého Otce, aby kdokolivzahynul, ale Satan svádí mnohé k tomu, aby honásledovali.“ Slzylítosti stékaly po Ježíšově tváři. Začal ke mně znovupromlouvat:„Pamatuj na moje slova v následujících dnech, kdy ti buduukazovatpeklo. Mám veškerou moc na nebi i na zemi. Někdy se ti budezdát, žejsem tě opustil, ale není tomu tak. Také někdy budeme viděnizlýmimocnostmi i ztracenými dušemi, zatímco jindy viděni nebudeme. Aťuž alejdeme kamkoli, buď v pokoji a neboj se mne následovat.“ Šlijsmespolečně. Následovala jsem ho v těsné blízkosti a celou cestujsemplakala. Několik dní jsem plakala a nemohla jsem ze svých očísetřástpřítomnost pekla. Nejvíc jsem plakala vnitřně. Můj duch bylvelmismutný.
Přišli jsme k pravé noze pekla. Před sebou jsem vidělasuchou aspálenou cestu. Špinavý vzduch byl plný křiku a všude byl pachsmrti.Zápach byl někdy tak odporný, že se mi dělalo špatně od žaludku.Všudebyla tma kromě světla, které vycházelo z Krista a hořících jam,kteréoznačovaly terén tak daleko, jak jsem jen mohla dohlédnout. Kolemnásprocházeli démoni různých tvarů a velikostí. Na nás vrčeli, alemezisebou mluvili. Před námi byl velký démon, který dával příkazytěmmenším. Zastavili jsme se, abychom naslouchali a Ježíš řekl: „Jetakéneviditelná armáda zlých sil, kterou tady nevidíme, démoni, jakojsouzlí duchové nemocí.“
„Běžte,“ řekl ten velký démon těm menším,podobným skřítkům aďáblům. „Konejte mnoho zlých věcí. Rozvracejte domya ničte rodiny.Svádějte slabé křesťany a dávejte jim falešné informace.Sveďte jichtolik, kolik jen můžete. Až se vrátíte, dostanete svojiodměnu.Pamatujte, musíte si dávat pozor na ty, kteří opravdu přijaliJežíšejako svého Spasitele. Oni mají moc vás vyhnat ven. Běžte teď pocelézeměkouli. Mám tam spoustu jiných a další ještě pošlu. Pamatujte,jsmeslužebníci knížete temnosti a mocnosti v povětří!“ Nato tyhlezlébytosti začaly vylétávat ven z pekla. Dveře navrchu tunelu seotvíralya zavíraly s velkou rychlostí. Někteří také vyšli ven tímtunelem,kterým jsme přišli. Budu se snažit popsat tyto zlé bytosti.Ten, kterýmluvil, byl velmi veliký, velikosti urostlého medvědagrizzly, s hlavoujako netopýr a očima zapadlýma velmi hluboko do jehochlupaté tváře.Chlupaté paže mu visely po stranách a z chlupů na tvářimu vyčnívalytesáky. Další byl malý jako opice s velmi dlouhými pažemi as chlupy pocelém těle. Jeho tvář byla mrňavá a měl špičatý nos. Nikdejsem na němneviděla oči. Další měl velkou hlavu, velké uši a dlouhýocas, zatímcodalší byl tak veliký jako kůň a měl hladkou kůži. Pohledna tyto démonya zlé duchy a strašný zápach, který z nich vycházel, mizvedal žaludek.Všude, kam jsem se podívala, byli démoni a ďáblové. Tennejvětší zdémonů, jak jsem se dověděla od Pána, dostával příkazy přímood Satana.
Ježíš a já jsme šli po cestě, až jsme došli k další jámě.Křikbolesti, nezapomenutelného hlasu zármutku byl všude. „Můj Pane, cobudedál?“ pomyslela jsem si. Prošli jsme přímo kolem několika těchtozlýchbytostí, které, jak se zdálo, nás neviděly, a zastavili jsme se udalšíjámy síry a ohně. V této jámě byla postava velkého muže. Uslyšelajsemho, jak káže evangelium. S údivem jsem pohlédla na Ježíše proodpověď,protože On vždy znal moje myšlenky. Řekl: „Když byl tento mužna zemi,tak byl kazatelem evangelia. Kdysi mluvil pravdu a sloužil mi!“Divilajsem se tomu, co vlastně dělá v pekle. Měřil něco přes 180 cm ajehokostra byla špinavě šedé barvy, jako náhrobní kámen. Stále naněmvisely části jeho oblečení. Podivovala jsem se tomu, pročplamenynesežehly tohle potrhané a rozedrané oblečení a nespálily je.Viselo naněm spálené maso a zdálo se, jakoby jeho lebka byla vplamenech. Šel zněho příšerný zápach. Viděla jsem, jak tento mužpředpažil, jako bydržel knihu a z této imaginární knihy začal čístPísmo. Znovu jsem sivzpomněla na to, co řekl Ježíš: „V pekle mášvšechny smysly při sobě ajsou zde mnohem silnější.“ Ten muž četl Písmosvaté a já měla zato, žeto nebylo zrovna špatné. Ježíš řekl tomu muži svelkou láskou v hlase:„Pokoj, utiš se!“ Nato ten muž okamžitě přestal apomalu se otáčel, abypohleděl na Ježíše. Viděla jsem tuto mužskou dušiuvnitř té kostlivépostavy. Řekl Pánu: „Pane, teď už budu kázat pravduvšem lidem. Teďjsem, Pane, připraven jít a říct lidem o tomto místě.Vím, že když jsembyl na zemi, nevěřil jsem v peklo ani tomu, že přijdešznovu. Lidé tomuchtěli věřit , a já jsem dělal kompromis s pravdou.Vím, že jsem nemělrád rozdílnou rasu nebo barvu kůže a způsobil jsem,že spousta lidí odTebe odpadla. Udělal jsem si svoje vlastní pravidla onebi a o tom, coje správné a co špatné. Vím, že jsem mnohé svedl, azpůsobil jsem, žemnoho lidí zakoplo o Tvé Svaté Slovo, a bral jsempeníze od chudých.Ale, Pane, pusť mě ven a budu dělat to, co jesprávné. Už nebudu brátpeníze ze shromáždění. Už jsem činil pokání.Budu milovat lidi každénárodnosti a barvy.“
Ježíš řekl: „Nejenom, žejsi převrátil a špatně vykládal SvatéSlovo Boží, ale lhal jsi o tom, ženeznáš pravdu. Potěšení (radovánky)života ti bylo důležitější nežpravda. Já sám jsem tě navštívil asnažil jsem se obrátit tě správnýmsměrem, ale nechtěl jsi poslechnout.Šel jsi svou vlastní cestou a zlobylo tvým pánem. Znal jsi pravdu, alenečinil jsi pokání ani jsi seneobrátil ke mně zpět. Já jsem tam byl pocelou tu dobu. Čekal jsem natebe. Chtěl jsem, abys činil pokání, aleneučinil jsi tak. A teď už jesoud stanoven.“
Na tváři Ježíše byl soucit. Věděla jsem, že kdybytento mužnaslouchal volání Spasitele, tak by tady teď nebyl. Ach, lidé,prosím,naslouchejte! Ježíš znovu promluvil k tomu odpadlíkovi: „Měl jsimluvitpravdu a obrátil bys mnohé k spravedlnosti Božím Slovem, kteréříká, ževšichni nevěřící budou mít svůj díl v jezeře, které hoří ohněma sírou.Znal jsi cestu kříže. Znal jsi cestu spravedlnosti. Věděl jsi,že mášmluvit pravdu, ale Satan naplnil tvé srdce lží a začal jsihřešit. Měljsi činit pokání s upřímností, a ne jen tak napůl. MojeSlovo jepravda. A to Slovo nelže. A teď je už pozdě, příliš pozdě!“Nato tentomuž hrozil pěstí na Ježíše a proklel ho. Se zármutkem jsmeodcházeli kdalší jámě. Odpadlý kazatel se stále na Ježíše zlobil aproklínal ho.
Když jsme procházeli mezi děrami ohně, ruce ztracenýchsenatahovaly k Ježíši a prosebným hlasem k němu volali o milost.Jejichkosti byly šedočerné od pálení, žádné živé maso, ani krev, aniorgány,pouze smrt a umírání. Uvnitř sebe jsem volala: „Ach, země, čiňpokání.Jestliže nebudeš, pak přijdeš na toto místo. Zastav se dříve,než budepříliš pozdě!“
Zastavili jsme se u další jámy. Nad všemijsem cítila velkoulítost a takový zármutek, že jsem byla fyzicky slabáa stěží jsem mohlastát na nohou. Velký vzlykot mnou otřásal. „Ježíši,velmi se uvnitřtrápím,“ řekla jsem. Z jámy promluvil k Ježíši ženskýhlas. Stálauprostřed plamenů, které pokrývaly celé její tělo. Jejíkosti byly plnéčervů a mrtvého masa. Pozvedla své ruce k Ježíši snářkem: „Pane, pusťmne odsud ven! Teď Ti dám svoje srdce, Ježíši. Budujiným svědčit oTvém odpuštění, budu svědčit o Tobě. Prosím Tě, prosím,pusť mne ven!“Ježíš řekl: „Moje Slovo je pravda a to Slovo prohlašuje,že všichnimusí činit pokání a odvrátit se od svých hříchů a musí mnepožádat,abych přišel do jejich životů, aby unikli tomuto místu. SkrzeMoji krevje odpuštění hříchů. Já jsem věrný a spravedlivý, a odpustímvšem těm,kteří ke mně přijdou. Nevyženu je ven.“ Obrátil se, pohledělnaženu a řekl: „Pokud bys mne uposlechla, přišla ke mně a kála se,Jábych ti odpustil.“ Žena se zeptala: „Pane, je odsud nějaká cestaven?“Ježíš promluvil velmi něžně: „Ženo, bylo ti dáno mnohopříležitostí kpokání, ale ty jsi zatvrdila své srdce a nekála ses. Avěděla jsi, žemoje Slovo říká, že všechny nevěstky budou mít svůj díl vjezeře ohně.“
Ježíš se ke mně otočil a řekl: „Tato žena měla hříšnýpoměr smnoha muži a způsobila rozpad mnoha rodin. Přes to všechno jsemjistále miloval. Nepřišel jsem k ní s odsouzením, ale sespasením.Posílal jsem k ní mnoho svých služebníků, aby činila pokání zesvýchzlých cest, ale neučinila tak. Když byla mladá žena, volal jsemji, aleona pokračovala v konání zla. Napáchala mnoho zlého, a přecejsem jíchtěl odpustit, pokud by přišla ke Mně. Satan do ní vstoupil aonahořkla stále více a druhým neodpouštěla. Chodila do církve jenproto,aby získala muže. Když je našla, svedla je. Kdyby jen přišla keMně,všechny její hříchy by byly očištěny Mou krví. Jednou částí Michtělasloužit, ale nemůžete sloužit Bohu a Satanu najednou. Každýčlověk semusí sám rozhodnout, komu bude sloužit.“
Třásla jsem se odhlavy k patě kvůli těm hrůzám pekla. Plakalajsem: „Pane, dej mi sílujít dál!“ Ježíš mi řekl: „Pokoj, utiš se!“„Pomoz mi, Pane,“ plakalajsem. „Satan nechce, abychom se dovědělipravdu o pekle. Ani v těchnejdivočejších snech bych si nikdynedokázala představit, že by peklomohlo být tak hrozné. Drahý Ježíši,skončí tohle někdy?“ „Mé dítě,“odpověděl mi Ježíš, „pouze Otec ví, kdypřijde konec.“ Potom ke mněznovu promluvil: „Pokoj, upokoj se!“ Velkásíla na mne sestoupila stěmito slovy.
Pokračovali jsme v cestě kolem těchto jam. Každouosobu, která vnich byla, jsem chtěla vytáhnout z jámy ohně a položit knohám Ježíše.Velmi jsem uvnitř plakala. Myslela jsem si pro sebe, ženikdy nechci,aby se moje děti dostaly na toto místo. Nakonec se ke mněJežíš otočila tiše řekl: „Mé dítě, teď půjdeme k tobě domů. Zítra večerse vrátímedo této části pekla.“
I když jsem byla doma, stále jsemplakala. Během dne se mipromítaly hrůzy pekla a utrpení všech těchlidí, kteří tam jsou.Každému, koho jsem toho dne potkala, jsem řekla opekle. Řekla jsemjim, že utrpení pekla je mimo lidské chápání. Vy,kteří čtete tutoknihu, prosím vás, velmi naléhavě vás prosím, čiňtepokání ze svýchhříchů. Volejte k Ježíši a požádejte ho, ať vás spasí.Volejte k němuještě dnes! Nečekejte na zítřek, zítřek nemusí přijít!Čas běží velmirychle. Padněte na kolena a buďte očištěni od vašichhříchů. Chovejtese dobře jeden k druhému. Kvůli Ježíši buďte k soběmilí, a jedendruhému odpouštějte. Pokud se na někoho hněváte, odpusťtemu. Hněvnestojí za to, abyste kvůli němu šli do pekla. Odpouštějte tak,jakKristus odpustil vám. Ježíš je schopen nás podpírat, pokud mámesrdcehotové k pokání a necháme-li Jeho krev, aby nás obmyla odkaždéhohříchu. Milujte své děti a milujte své bližní jako sebe sami.Čiňtepokání, a budete spaseni! 

Více jam
Dalšínoc jsme šli spolu s Ježíšem znovu do pravé nohy pekla. Znovujsemviděla, jakou lásku má Ježíš k těm duším, které jsou ztracené vpekle. Acítila jsem jeho lásku ke mně a k celému světu. „Dítě,“ řeklmi, „nenívůle Otce, aby kdokoli zahynul. Satan mnohé podvádí a oni honásledují.Ale Bůh je odpouštějící, On je Bohem lásky. Kdyby jen titolidéopravdově přišli k Otci a činili pokání, On by jim odpustil.“Velikáněha pokrývala tvář Ježíše při těchto slovech.
Znovu jsme procházelikolem ohnivých děr s lidmi v trápení, jak užjsem to popsala. Můj Pane,můj Pane, takové hrůzy!, myslela jsem si.Šli jsme dál a dál kolem mnohahořících duší. Všude po cestě se hořícíruce natahovaly k Ježíši. Tam,kde mělo být tělo, byly jen kosti, šedáhmota s hořícím a zkaženým masemvisícím v cárech. Uvnitř každé kostrybyla špinavě šedá mlhovitá duše. Zjejich křiku se dalo poznat, žetento oheň cítily, i červy, bolest abeznaděj. A jejich volání naplnilomoji duši zármutkem tak velikým, žese to nedá popsat. Kdyby jen tilidé naslouchali, myslela jsem si, vůbecby tady nemuseli být. Vědělajsem, že ztracení v pekle měli všechny svésmysly. Pamatovali si navše, cojim kdy bylo řečeno. Věděli, že pro něnení cesty ven z těchtoplamenů a že jsou ztraceni navěky. A přece, beznaděje, stále doufali,když volali k Ježíši o milost.
Zastavili jsmese u další jámy. Vypadala naprosto stejně jakovšechny ostatní. Uvnitřbyla postava ženy, což jsem poznala podlehlasu. Volala k Ježíši ovysvobození z plamenů. Ježíš pohleděl na ženus láskou a řekl: „Když jsibyla na zemi, volal jsem tě, abys ke mněpřišla. Prosil jsem tě, abyssvé srdce dala se mnou do pořádku předtím,než bude příliš pozdě.Navštívil jsem tě mnohokrát v půlnoční hodině,abych ti řekl o svélásce. Přemlouval jsem tě, miloval jsem tě,přitahoval jsem tě svýmDuchem. Řekla jsi: Ano, Pane, budu těnásledovat - svými rty jsi řekla,že mě miluješ, ale tvoje srdce to taknemyslelo. Věděl jsem, kde jetvoje srdce. Často jsem ti posílal svéslužebníky, aby ti řekli o pokáníz hříchů a abys přišla ke mně, ale tyjsi nenaslouchala. Chtěl jsem těpoužít, abys sloužila druhým, abyspomohla ostatním Mne nalézt. Ale tyjsi chtěla svět a ne Mě. Volal jsemtě, ale ty jsi Mne neposlouchala anečinila pokání ze svých hříchů.“
Žena řekla Ježíši: „Vzpomeň si,Pane, jak jsem chodila doshromáždění a byla jsem dobrou ženou.Připojila jsem se k církvi, bylajsem členkou Tvé církve. Věděla jsem,že mě povoláváš ke službě, vědělajsem, že musím uposlechnout to voláníza každou cenu a také jsem takučinila.“ Ježíš řekl: „Ženo, stále jsiplná lži a hříchu. Volal jsemtě, ale ty jsi Mne neuposlechla. Pravda,byla jsi členkou církve, aleto tě do nebe nedostane. Tvoje hříchy bylymnohé a pokání jsi nečinila.Způsobila jsi, že mnozí zakopli o mojeSlovo. Neodpouštěla jsi druhým,když tě zranili. Předstírala jsi, že Misloužíš a miluješ Mě, když jsibyla s křesťany, ale když jsi byla odnich pryč, tak jsi lhala, šidilaa kradla. Naslouchala jsi svůdnýmduchům a užívala sis svého dvojakéhoživota. Věděla jsi o té přímé aúzké cestě. A také jsi měla dvojíjazyk. Mluvila jsi o svých bratrech asestrách v Kristu. Soudila jsije, myslela jsi, že jsi svatější než oni,zatímco ve tvém vlastnímsrdci byl veliký hřích. Soudila jsi vnějšekčlověka a neuvážila jsi, žemnozí jsou ještě děti ve víře. Byla jsivelmi bezcitná. Neuposlechlajsi mého sladkého Ducha slitování. Ano,říkala jsi, že mne miluješ,svými rty, ale tvoje srdce bylo ode mnedaleko. Znala jsi cesty Páně,rozuměla jim, ale zahrávala sis s Bohem.Bůh však ví všechno. Kdybys Muupřímně sloužila, nebyla bys dnes tady.Nemůžeš sloužit zároveň Bohu iSatanu.“ Ježíš se ke mně otočil a řekl:„Mnozí se v posledních dnechodchýlí od víry a budou naslouchat klamnýmduchům a sloužit hříchu.Vyjděte z jejich středu a oddělte se od nich.Nechoďte s nimi!“ Kdyžjsme odcházeli, ta žena začala Ježíši nadávat aproklínat ho. Vztekleza ním křičela. Šli jsme dál. Cítila jsem velkouslabost.
V další jámě byla opět postava kostry. Mohla jsem cítitzápachsmrti ještě předtím, než jsme k ní došli. Tato kostra vypadalastejnějako ty ostatní. Přemýšlela jsem, co dělala tato duše, že jeztracená av beznaději, s žádnou budoucností, kromě věčnosti na tomtohroznémmístě. Když jsem uslyšela její pláč v mukách, rozplakala jsem setaké.Naslouchala jsem, když tato žena mluvila k Ježíši z ohnivéjámy.Citovala Slovo Boží. „Drahý Pane, co ona tady dělá?“ zeptala jsemse.„Poslouchej,“ řekl Ježíš. Žena řekla: „Ježíš je ta Cesta, PravdaaŽivot. Nikdo nepřichází k Otci než skrze Něho. Ježíš je světlosvěta.Pojďte k Ježíši, a On vás zachrání.“ Když mluvila, tak mnohoztracenýchduší kolem ní naslouchalo. Někteří ji proklínali, jiní jíříkali, abypřestala. Někteří říkali: „Je opravdu ještě naděje?“ nebo„Pomoz nám,Ježíši!“ Veliký křik zármutku naplňoval ovzduší. Nechápalajsem, co seto děje. Nechápala jsem, proč tato žena káže evangelium natomto místě.Pán znal moje myšlení. Řekl: „Dítě, povolal jsem tuto ženuve věkutřiceti let, aby kázala moje Slovo a byla svědkem evangelia.Povolávámrůzné lidi pro různé úkoly v mém těle. Ale když muž nebo žena,chlapecnebo děvče nechce mého Ducha, potom Já odejdu. Ona odpovídala naMojevolání po mnoho let a rostla v známosti Páně. Naučila se znát Můjhlasa vykonala pro Mne mnoho dobrých skutků. Studovala Slovo Boží.Často semodlila a spousta jejích modliteb byla vyslyšena. Učila mnohélidicestě svatosti. Byla věrná ve svém domě. Uběhly roky, až jednohodnezjistila, že její manžel má poměr s jinou ženou. A když ji žádaloodpuštění, zahořkla a neodpustila mu. Pravda, její manžel jí ublížilaspáchal velmi vážný hřích, ale tato žena znala Moje Slovo. Věděla,jakmá odpustit a že z každého pokušení je cesta ven. Její manžel jižádalo odpuštění, ale ona mu neodpustila. Místo toho se v ní zakořenilhněv.Neobrátila se s tím na mne. Hněv uvnitř ní rostl a ona hořklakaždýmdnem stále více.Řekla mi: „Tady jsem, sloužím cele Bohu, a můjmanžel si běhá sjinou ženou! Myslíš si, že je to správné?“ Odpověděljsem: „Ne, není tosprávné. Ale on k tobě přišel, činil pokání a řekl,že už to nikdyneudělá. Dcero, podívej se dovnitř sebe, a uvidíš, že tysama jsi tohlezavinila.“ „Já ne, Pane,“ odpověděla, „já jsem ta, kteráje svatá, a onje ten hříšný.“ Nechtěla mě poslouchat. Čas běžel dál apřestala se kemně modlit a číst Bibli. Nahněvala se nejen na svéhomuže, ale i na ty,kteří byli kolem ní. Citovala Písmo, ale neodpustilamanželovi.Neposlouchala Mě. Její srdce velmi zahořklo a dovnitřvstoupil velikýhřích. V jejím srdci rostla vražda, tam, kde kdysi bylaláska. Ažjednoho dne ve svém hněvu zavraždila svého muže i tu ženu.Satan potomcele převzal nad ní kontrolu a ona spáchala sebevraždu.“
Pohledělajsem na tu ženu, která se zřekla Krista a odsoudilasvoji duši navždyplamenům a bolesti. Poslouchala jsem, když volala kJežíši: „Pane, teďodpustím. Pane, pusť mne ven, teď tě poslechnu.Vidíš, Pane, kážu teďTvoje Slovo. Za hodinu přijdou démoni a vezmou měpryč, abych bylamučena ještě víc. Hodiny mě budou mučit. Protože jsemkázala tvé Slovo,jsou má muka ještě horší. Prosím, Pane, naléhavě Těprosím, pusť měven!“ Plakala jsem spolu s touto ženou a požádala jsemPána, aby měochraňoval od jakékoliv hořkosti srdce. „Nedopusť, PaneJežíši, aby domého srdce vešla nenávist!“ řekla jsem. „Pojď,pokračujme,“ řekl Ježíš.
Vdalší jámě byla v postavě kostry duše muže, který volal: „Pane,pomoz mipochopit, proč jsem tady!“ Ježíš řekl: „Pokoj, upokoj se. Tyvíš, pročjsi tady.“ „Pusť mne ven a už budu dobrý,“ prosil tento muž.Pán muřekl: „I když jsi v pekle, stále lžeš.“ Ježíš se ke mně otočil ařekl:„Tomuto muži bylo 23 let, když sem přišel. Neposlouchal Mojeevangelium.Mnohokrát slyšel Moje Slovo a často byl v Mém domě.Přitahoval jsem hosvým Duchem ke spasení, ale on chtěl svět a jehožádosti. Rád se opíjela Mému volání nevěnoval pozornost. Byl vychovánv církvi, ale neodevzdalse Mi. Říkal: Jednoho dne ti dám svůj život,Ježíši. Ale ten den nikdynepřišel. Jednoho večera, po večírku, se stalúčastníkem autonehody azabil se. Satan ho svedl až do samého konce.Byl zabit okamžitě spolu sostatními. Práce Satana je zabít, ukrást azničit. Kéž by jen tentomladý muž poslechl! Není vůle Otce, abykdokoli zahynul. Satan chtělduši tohoto muže a zničil ji skrzenedbalost, hřích a silné pití. Mnohodomovů a životů je každým rokemzničeno kvůli alkoholu.“
Kdyby jenlidé viděli, že žádosti a touhy světa jsou jen dočasné!Pokud přijdeš kPánu Ježíši, On tě vysvobodí i z těžkého pití. Volej kJežíši a On těvyslyší a pomůže ti. Bude tvým přítelem. Pamatuj, že Ontě miluje a Ontaké má moc odpustit ti tvé hříchy. Křesťané, kteřížijete v manželství,Ježíš vás varuje, abyste nepáchali cizoložství. Anetoužili po někomjiném opačného pohlaví, protože cizoložství může býtve vašem srdci, ikdyž ho nespácháte. Mladí lidé, zůstaňte daleko oddrog a sexuálníchhříchů. Ale pokud jste zhřešili, Bůh vám odpustí,budete-li činitpokání. Volejte k Němu právě teď, dokud je ještě čas.Najděte silnédospělé křesťany a požádejte je, jestli byste si s nimimohli promluvito vašich problémech. Budete rádi, že jste si na toudělali čas teď vtomto světě, dříve než by bylo příliš pozdě. Satanpřichází jako andělsvětla, aby svedl svět. Není divu, že hříchy tohotosvěta připadalyžádostivé tomuto mladému muži, a to i když znal BožíSvaté Slovo. Ještějedna párty, myslel si, Ježíš to pochopí! Ale smrtnemá žádnou milost.Čekal příliš dlouho. Pohleděla jsem na duši tohotomuže a vzpomněla jsemsi na svoje vlastní děti. „Ach, Bože, kéž Tislouží!“ Vím, že mnozí zvás, kteří čtete tyto řádky, máte svémilované, možná děti, a nechcete,aby šli do pekla. Řekněte jim oJežíši dříve, než bude příliš pozdě.Řekněte jim, aby činili pokání zesvých hříchů a že Bůh jim odpustí aučiní je svatými. Křik tohoto muževe mně dozníval ještě po mnoho dní.Nikdy nezapomenu na jeho volánílítosti. Pamatuji si, že na něm viselomaso a hořelo v plamenech.Nemohu zapomenout na to rozkládající se maso,na pach smrti, prázdnéoční důlky, špinavě šedou duši a červy, kteřílezli skrze kosti; napostavu toho mladého muže, jak zvedá svoje paže kJežíši s prosbou,zatímco jsme odcházeli.
„Drahý Pane,“ modlila jsemse, „dej mi sílu pokračovat.“ Mezivoláním mrtvých jsem zaslechla ženskýhlas, jak křičí v zoufalství.Brzy jsme přišli k jámě, kde byla tatožena. Prosila celou svou dušíJežíše, aby ji odtud vzal pryč. „Pane,“řekla, „copak už tady nejsemdostatečně dlouho? Moje trápení je většínež mohu snést. Prosím, Pane,vezmi mě ven!“ Vzlykot otřásal jejípostavou a v jejím hlase bylaveliká bolest. Věděla jsem, že velmi trpí.Ježíš k ní promluvil: „Kdyžjsi byla na zemi, volal jsem 11
tě, abyspřišla ke mně. Prosil jsem tě, abys dala své srdce dopořádku se mnou,abys odpustila ostatním, abys konala dobro a držela sedaleko od hříchu.Dokonce jsem tě navštěvoval v půlnoční hodině apřitahoval jsem tě svýmDuchem znovu a znovu. Svými rty jsi říkala, žeMě miluješ, ale tvojesrdce bylo ode Mne daleko. Copak jsi nevěděla, žepřed Bohem nemůžeš nicskrýt? Oklamávala jsi jiné, ale nemohla jsioklamat Mne. Stále jsem tiposílal ostatní, aby ti řekli, že máš činitpokání, ale ty jsineposlouchala. Nechtěla jsi slyšet, nechtěla jsividět a v hněvu jsi jeposílala pryč. Dal jsem tě na takové místo, abysslyšela moje Slovo, alety jsi mi nedala svoje srdce. Nelitovala jsi,ani ses nestyděla za to,co jsi konala. Zatvrdila jsi své srdce aodvrátila ses ode Mne. Teď jsiztracená a navždy zničená. Měla jsi Mneposlechnout.“ Nato pohleděla naJežíše a začala klít a proklínat Boha.Pocítila jsem přítomnost zlýchduchů a věděla jsem, že jsou to oni, kdoklejí a proklínají. Jak smutnéje být navždy ztracen v pekle! Vzepřetese ďáblu, pokud ještě máte čas,a on od vás uteče. Ježíš řekl: „Svět avše, co je v něm, pomine, aleMoje slova nikdy nepominou.“

 Tunel strachu
Snažilajsem se vzpomenout na kázání, které jsem kdy slyšela opekle. Ale nikdyjsem neslyšela o tak strašných věcech, které mi Pánzde ukázal. Peklo jenekonečně horší, než si kdo může pomyslet nebopředstavit. Velmi mězraňovalo to vědomí, že tyto duše budou v peklevěčně. Není žádná cestaven. Rozhodla jsem se, že udělám vše, co je vmé moci, abych zachrániladuše od tohoto hrozného místa. Musím kázatevangelium každému kohopotkám, neboť peklo je strašné místo a toto jepravdivá zpráva.Uvědomujete si vůbec, co vám říkám? Pokud hříšnícinebudou činit pokánía neuvěří evangeliu, pak jistě skončí na tomtomístě. Věřte v PánaJežíše Krista a volejte k Němu, aby vás zachránilod hříchu. Čtěte 3. a14. kapitolu Janova evangelia. A prosím, čtětecelou tuto knihu tak,abyste mohli pochopit věci týkající se pekla aposmrtného života. Přičetbě se modlete, aby Ježíš vešel do vašehosrdce a obmyl vaše hříchydříve, než bude příliš pozdě.
Procházeli jsme peklem. Cesta bylaspálená, suchá a popraskaná.Dívala jsem se přes řady ohnivých jam dodálky a byla jsem velmiunavená. Moje srdce, můj duch byl zlomen zevšeho toho, co jsem vidělaa slyšela, a přece jsem věděla, že je tohopřede mnou ještě víc.„Ježíši, dej mi sílu, abych mohla pokračovat,“plakala jsem.
Jak mě Ježíš vedl, šla jsem těsně za ním. Byla jsemnaplněnazármutkem nad všemi hroznými věcmi, které jsem viděla. Říkalajsem si,jestli mi svět vůbec uvěří. Zleva i zprava, přede mnou i zamnou bylyjámy ohně, kam jsem jen mohla dohlédnout. Byla jsem obstoupenaohněm,plamenem a hořícími dušemi. Křičela jsem z čiré hrůzy. Bylo tovíc, nežjsem mohla snést. „Ach, země, čiň pokání!“ plakala jsem. Velikývzlykototřásal mým duchem, když jsem šla s Ježíšem. Přemýšlela jsem, cobudeasi dál. Myslela jsem na to, co asi teď dělá moje rodina apřátelé.Ach, jakou jsem k nim cítila lásku! Vzpomněla jsem si na to, žejsemzhřešila předtím, než jsem se navrátila k Ježíši a děkovala jsemBohu,že jsem se navrátila dříve, než bylo příliš pozdě
Ježíš řekl:„Za chvíli vstoupíme do tunelu, který nás dovede dobřicha pekla. Pekloje zformováno podobně jako lidské tělo ležící vcentru země. Tělo ležína zádech s pažemi a nohama vztyčenýma vzhůru.Tak jako Já mám své tělověřících, tak i peklo má tělo hříchu a smrti.Tak jako Kristovo tělo jena každý den budováno, tak je na každý denstavěno i tělo pekla.“ Nanaší cestě k tunelu jsme stále procházelikolem plamenných děr plnýchkřiku a nářku zatracených. Mnozí volali kJežíši, jiní se snažili vyléztz těchto děr, aby se mohli k Němunatáhnout, ale nemohli. Příliš pozdě,příliš pozdě! volalo moje srdce.Na Ježíšově tváři byl zármutek. Zatímcojsem hleděla na tyto jámy ohně,vzpomněla jsem si, jak jsme na našízahradě opékali jídlo a já sedívala do žhavých uhlíků, které doutnalyuž několik hodin. Něcopodobného jsem viděla zde v pekle. Byla jsemvelmi vděčná, když jsmevstoupili do toho tunelu. Myslela jsem si, žeten tunel nemůže být takstrašný jako ty jámy. Ale jak jsem se zmýlila!Jakmile jsme vstoupilidovnitř, uviděla jsem veliké hady, velké krysy amnohozlých duchů, kteří utíkali od přítomnosti Páně. Hadi na nássyčelia byla tam spousta jiných zlých zvuků. Všude okolo nás byli hadiatemné stíny. Ježíš byl to jediné světlo v tunelu. Zůstávala jsemvedleněho tak blízko, jak jen to bylo možné. Démoni a ďáblové bylivšude postranách této dutiny a všichni šli směrem nahoru, ven z tunelu.Pozdějijsem zjistila, že tito zlí duchové šli na zem, aby činili vůliSatana.Když Ježíš vycítil, že mám strach z tohoto temného,špinavého,deprimujícího místa, řekl: „Neboj se, velmi brzo budeme nakoncitunelu. Tyto věci ti musím ukázat. Pojď, následuj Mě.“ Kolem násseplazili obří hadi. Někteří z nich byli tlustí až 120 cm a měřili 7apůl metru. Vzduch naplňoval hustý, štiplavý zápach a všude bylizlíduchové. Ježíš promluvil: „Brzy budeme v břiše pekla. Tato částpeklaje 27 km vysoká a její obvod je 5 km.“ Ježíš mi dal přesné rozměry.
Buduse snažit, jak nejlépe jen budu moci, podle svých schopnostípopsat vše,co jsem viděla a slyšela. Udělám to pro slávu Otce, slávuSyna a slávuDucha svatého. Nechť se děje Boží vůle. Věděla jsem, že miJežíš ukazujevšechny tyto věci proto, abych mohla varovat muže a ženyve světě avyzvat je, aby unikli peklu za každou cenu. Drazí, pokudtoto čtete aneznáte Ježíše, zastavte se právě teď, čiňte pokání zesvých hříchů apozvěte Ho, aby byl vaším Spasitelem. 

Aktivita v pekle
Přednámi jsem viděla mlhavé žluté světlo. Vyšli jsme z tunelustrachu a teďjsme stáli na špinavém okraji a hleděli do břicha pekla.Jak daleko jsemjen mohla vidět, všude probíhala veliká aktivita.Zastavili jsme a Ježíšpromluvil: „Vezmu tě skrze břicho pekla a zjevímti mnoho věcí. Pojď,následuj mě!“ Oba jsme pokračovali v chůzi. Ježíšřekl: „Před námi jemnoho útisku. Není to jen něčí smyšlená představa,ale je to skutečnost.Snaž se, abys jasně řekla svým čtenářům, žedémonské mocnosti jsoureálné. Řekni jim, že Satan je reálný a mocnostitemnoty jsou reálné.Ale řekni jim také, aby nezoufali, pokud se Můjlid, který se nazývá Mýmjménem ( křesťané = kristovci), pokoří , budese modlit a odvrátí se odsvých zlých cest, potom je vyslyším z nebe auzdravím jejich zemi ajejich těla. Tak jako je nebe reálné, tak reálnéje i peklo.“ Bůh chce,abys věděl o pekle a chce tě zachránit předtímto místem. Bůh chce, abysvěděl, že existuje cesta ven. Tou cestouje Ježíš Kristus, Spasitel tvéduše. Pamatuj, pouze ti, jejichž jménajsou zapsána v knize životaBeránka, budou spaseni.
Přišli jsme k první aktivitě v břiše pekla.Bylo to po pravéstraně směrem nahoru do malého kopce v temném koutěpekla. Pamatovalajsem si slova Pána, když mi řekl: „Občas se ti budezdát, jako bych těopustil, ale nebude to tak. Pamatuj, že mám veškeroumoc na nebi i nazemi. Občas nás zlí duchové a ztracené duše nebudouvidět ani nebudouvědět, že jsme tam. Neboj se! To co uvidíš, je reálné.Tyto věci sedějí právě v tomto okamžiku a budou se dít, dokud smrt apeklo nebudouhozeny do ohnivého jezera.“ Čtenáři, ujisti se, že tvojejméno jezapsáno v Beránkově knize života.
Před námi jsem slyšelahlasy a křik duší v mukách. Vyšli jsme namalý kopec a z něho jsmeshlíželi dolů. Světlo naplnilo tu oblast tak,abych mohla jasně vidět.Křik, o kterém jste si mysleli, že nemůžeexistovat, naplňoval ovzduší.Byl to křik muže. „Poslouchej mě,“ řeklJežíš, „to, co uvidíš a uslyšíš,je pravdivé. Dejte si pozor vy,služebníci evangelia, neboť tato slovajsou věrná a pravdivá. Probuďtese, evangelisté, kazatelé a učitelé MéhoSlova, všichni vy, kteří jstepovoláni ke kázání evangelia. Pokudhřešíte, čiňte pokání nebo rovněžzahynete.“
Ušli jsme asi 5 metrů,když jsem zahlédla malé, temně oblečenépostavy, jak pochodují kolemněčeho, co vypadalo jako krabice. Kdyžjsem se podívala blíže, uvidělajsem, že to není krabice, ale rakev apostavy, které kolem nípochodovaly, byli démoni. Byla to opravdovárakev a kolem ní bylodvanáct démonů. Když pochodovali, skandovali asmáli se. Každý z nichměl v ruce ostrý oštěp, který neustále zabodávaldo rakve skrz malýotvor. Ovzduší naplňoval veliký strach a když jsemto viděla, celá jsemse třásla. Ježíš poznal moje myšlení, neboť řekl:„Dítě, v těchto mukáchje mnoho duší a je mnoho odlišných muk pro tytoduše. Je větší trest proty, kteří jednou kázali evangelium a vrátilise do hříchu, než pro ty,kteří neuposlechli Boží povolání pro jejichživoty.“ Uslyšela jsem křiktak zoufalý,že se i mé srdce naplnilo zoufalstvím. „Žádná naděje,žádnánaděje!“ volal. Ten beznadějný křik vycházel z té rakve. Byltonekonečný nářek zklamání. „Bože, jak hrozné!“ řekla jsem. „Pojď,“řeklJežíš, „půjdeme blíž.“ Šel k rakvi a pohleděl dovnitř. Následovalajsemho a také jsem pohlédla dovnitř. Vypadalo to, že zlí duchovénásnevidí. Vnitřek rakve naplňovala špinavě šedá mlha. Byla to dušemuže.Zatímco jsem to pozorovala, démoni vráželi své oštěpy do duše tohomužev rakvi. Nikdy nezapomenu na jeho utrpení. Volala jsem k Ježíši:„Pusťho ven, Pane, pusť ho ven!“ Pohled na muka tohoto muže bylotřesný.Kdyby se jen mohl nějak osvobodit! Tahala jsem Ježíše za ruku aprosilaHo, aby pustil toho muže ven z rakve. „Ježíš mi řekl: „Mé dítě,pokoj,utiš se.“
Když Ježíš promluvil, tento muž nás uviděl. Volal:„Pane, Pane,pusť mě ven, slituj se!“ Podívala jsem se dolů a uvidělakrvavou kaši.Před mýma očima byla duše. Uvnitř duše bylo lidské srdce az něhotryskala krev. Oštěpy doslova propichovaly jeho srdce. „Teď Ti,Pane,budu sloužit. Prosím, nechej mne jít ven!“ Věděla jsem, že tentomužcítí každý oštěp, který propichoval jeho srdce. „Ve dne i v nocijemučen,“ řekl Pán. „Dal ho sem Satan a je to Satan, který ho mučí.“Mužvolal: „Pane, teď už budu kázat pravé evangelium. Budu mluvit ohříchua o pekle. Ale prosím, pomoz mi dostat se odsud ven.“
Ježíšřekl: „Tento muž byl kazatelem Slova Božího. Byl čas, kdy Misloužilcelým svým srdcem a vedl mnohé ke spasení. Někteří z jehoobrácených Mii dnes po mnoha letech stále slouží. Žádost těla asvůdnost bohatství hovšak svedly z cesty. Nechal Satana, aby nad nímzískal nadvládu. Mělvelký sbor, pěkné auto, velký plat. Přesto začalkrást ze sborovésbírky. Začal vyučovat lži, většinou mluvil polopravdya pololži.Nedovolil Mi, abych ho napravil. Posílal jsem k němu svéposly, abyčinil pokání a kázal pravdu, ale miloval rozkoše tohotoživota více, nežživot Boží. Věděl, že nemá vyučovat ani kázat jinéučení než pravduzjevenou v Bibli. Ale předtím, než zemřel, řekl, žekřest v Duchu svatémje lež a že ti, kteří prohlašují, že ho obdrželi,jsou pokrytci. Řekl,že můžeš být opilcem a jít do nebe i bez pokání.Řekl, že Bůh by nikohodo pekla neposlal, protože je příliš dobrý nato, aby něco takovéhoučinil. Způsobil to, že mnoho dobrých lidíodpadlo od milosti Páně.Dokonce řekl, že Mě nepotřebuje, neboť on sámje prý jako bůh. Šel takdaleko, že měl semináře, kde vyučoval totofalešné učení. Pošlapal MojeSvaté Slovo. Ale i přes to jsem ho stálemiloval. Mé dítě, je lepší Měnikdy nepoznat, než Mě poznat a obrátitse ke Mně zády a přestat Misloužit.“ „Kdyby tě jen uposlechl, Pane,“plakala jsem, „kdyby se jenstaral o svou duši a o duše ostatních!“„Neposlouchal Mě, když jsem hovolal k pokání, a nevrátil se nazpět keMně. Jednoho dne byl zabit aokamžitě přišel sem. Teď ho Satan trápí zato, že kdysi kázal Moje Slovoa zachraňoval duše pro Moje království.Tohle jsou jeho muka.“
Pozorovalajsem démony, kteří pokračovali v pochodování okolorakve. Srdce mužetlouklo a vytékala z něho opravdová krev. Nikdynezapomenu na jeho křikbolesti a zármutku. Ježíš pohleděl na muže vrakvi s velkou lítostí ařekl: „Na rukou tohoto muže je krev mnohaztracených duší. Mnozí z nichjsou právě teď v mukách.“ Se zármutkem vsrdci jsem spolu s Ježíšempokračovala dál. Když jsme odcházeli,uviděla jsem další skupinu démonů,jak jdou k rakvi. Měřili asi metr,celí oblečení v černém a s černýmikuklami na tvářích. Střídali se vmučení této duše. Myslela jsem na to,jak nás všechny občas pýcha činíneochotnými činit pokání, uznat chybu apožádat o odpuštění. Odmítámečinit pokání a pokořit se, a jdeme dál,jako bychom to byli jenom my,kdo mají vždycky pravdu. Ale poslouchej,duše, peklo je reálné. Prosím,nechoď na toto místo!
Potom mi Ježíšukázal obří hodiny, roztažené přes celou zeměkoulia slyšela jsem, jaktikají. Hodinová ručička se téměř dotýkala pozicedvanácté hodiny, aminutová ručička se rychle točila, až se zastavilatři minuty předdvanáctou. Velmi pomalu se minutová ručičkapřibližovala k posledníhodině. Jak se pohybovala, tikání bylohlasitější a hlasitější, až sezdálo, že naplňovalo celou zem. Bůhpromluvil jakoby hlasem trouby aJeho hlas zněl jako mnohé vody:„Poslouchej a slyš, co Duch pravícírkvím. Buď připraven, neboť v čase,o kterém nevíš, přijdu znovu.Slyším, jak hodiny udeřily dvanáctouhodinu. Ženich přišel pro svojinevěstu!“
Jsi připraven na příchod Krista, příteli? A nebo budešjako ti,kdo říkají: „Dnes ještě ne, Pane!“? Budeš k Němu volat, abysbylspasen? Dáš Mu dnes svoje srdce? Pamatuj, Ježíš tě může spasitaosvobodit od všeho zla, pokud k Němu budeš dnes volat a činitpokání.Modli se za svou rodinu, za svoje milované, aby přišli keKristu dříve,než bude příliš pozdě. Poslouchej, co Ježíš říká: „Já těochráním odzlého. Povedu tě na všech tvých cestách. Zachráním tě.Zachráním tvémilované. Ještě dnes ke Mně volej a žij!“ Modlím se smnohými slzami,aby si všichni ti, kteří čtou tuto knihu, uvědomilipravdu, ještě nežbude pozdě. Peklo je na věčnost. Snažím se, jaknejlépe dovedu, zjevitvše, co jsem viděla a slyšela. Vím, že tyto věcijsou pravda. Modlím se,abys při čtení této knihy činil pokání a přijalJežíše Krista za svéhoosobního Spasitele.
Slyšela jsem, jak Pán říká: „Je čas jít. Zítra se vrátíme.“
Břicho pekla
Dalšínoc jsme spolu s Ježíšem šli znovu do pekla. Vstoupili jsmenejdříve dovelkého otevřeného prostoru. Kam jsem jen mohla dohlédnout,všudeprobíhaly zlé aktivity. Jen asi třicet metrů od místa, kde jsmestáli,jsem si všimla zvláštní činnosti, hlavně proto, že mnoho zlýchbytostí adémonských duchů spěchalo dovnitř a ven z této oblasti.Vypadalo to jakoscéna z hororového filmu. Všude byly duše v mukách aďábel a jeho andělévykonávali svou práci. V šeru se rozléhal křikagónie a zoufalství.
Ježíšmi řekl: „Dítě, Satan je jak podvodník na zemi, tak itrýznitel duší vpekle. Mnohé z těchto démonických aktivit, které zdevidíš, jdou občasna zem, aby zranily, sužovaly a sváděly. Ukážu tivěci, které ještěnikdy nebyly spatřeny tak detailně. Některé z těchvěcí, které uvidíš,se dějí teď, zatímco jiné se stanou v budoucnu.“Znovu jsem serozhlédla. Půda byla světle hnědé barvy, bez života, beztrávy ačehokoliv zeleného. Vše bylo mrtvé nebo umíralo. Některá místabylavlhká, jiná horká a suchá. A všude zápach zkaženého spáleného masavrozkladu, smíšený se zápachem odpadu, zatuchliny, špíny a plísně.„Satanpoužívá mnoho pastí a nástrah, aby svedl Boží lid,“ řekl Ježíš.