Pohlazení

08.Květen 2008

Kazda zivotni etapa ma sve kouzlo. Vzdy kdyz jsme v nejake i sebelepsi etape tak bud chceme byt o krok dale a nebo o krok zpet. Neni to nic k vychloubani, ale mel jsem holek co jiny by nestihl za pet zivotu.
Nez jsem poznal prvni pral jsem si byt lamac divcich srdci. Kdyz jsem byl lamac stvalo me jak je to jednoduche. Dnes jsem zustal sam a jsem v troskach. Holky jakoby se vytratily... Mam pocit jakobych byl jedovatej ...  zlej a spatnej. Mozna mi jen ten nahore vraci to co jsem tenkrat udelal jaa.. Jak jsem se choval. Jak si zahraval. Ted tu sedim, jsem na dne. Zivot me nebavi a uz ani snad nechci, aby me bavil. Nemam za kym jit. Komu slozit hlavu na klin. Nikoho kdo by me pohladil a rekl "To bude dobry". Prichazim domu. Vecer co vecer usinam sam. Chci snad tak mnoho? Az si jednou na dno sahnete.. Az to prijde. Pak teprve poznate prave kamarady. Ted uz vim, ze jsem se obklopil spatnyma lidma... Ti dobrii ti co mi pomohli. Tak do tech bych to nerekl. Vsak na to kazdy prijde sam. Nikomu to nepreji, ale bozi mlyny melou pomalu, ale jiste. Mam pocit jakoby z te me pasti nebylo uniku a ja byl cim dal tim hloubeji. Uz nechci videt nikoho. Ani z tech dobrych. Nechci do spolecnosti. Citim jak si pred sebou zaviram dvere ke svetu a pritom tam uvnitr to tak vubec nechci. Kdyby nekdo tusil jak mi je ted zle, pomohl by mi?
Verim, ze... Proste kazdy ma svych starosti nad hlavu a snad ani ja pomoct nechci... a snad ani pomoci nemuze. Nic víc me nedokaze potesit, nez pokec nazivo s dobrou dušičkou vylejt si srdíčko, ale to jsem zas bloklej studem ze své slabosti. Shrnuto podtrzeno.. ted zazivam to cemu se rika byt na dne. Kdo dnes nechape... napsal/a: NewPaudio 11:32 Link komentáře (0)