The Rain
Dnesni vecer je obzvlast temny. Eva sedi na rame otevreneho okna. Studeny vitr ji zacuchava dlouhe svetle vlasy a pohrava si s hedvabnou nocni kosilkou, ktera je to jedine co ma na sobe... Spolu se slzami ji po tvari stekaji kapky deste, jakoby ji chtely smyt smutek z obliceje. Z kuchyne se ozyva ryk a rinceni nadobi roztristujici se o podlahu na miliony strepu. Kazdy z nich se ji zaryva do srdce... Najednou se zabouchly dvere a Eva uslysela plac sve matky. Pootevrela dvere sveho pokoje a zahledla mamu, jak se zavira v loznici... Otec odesel. Sebrala z vesaku kabat, prehodila si jej prez ramena a bosa vysla na ulici. Kolem poulicni lampy se hemzil hmyz. Mura krouzila oslepena kolem svetla, dokud nedopadla mrtva na chodnik z jehoz povrchu ji splachl dest. Prochazela ulicemi a myslela na vse, co ji v posledni dobe potkalo. Ven vychazi pouze v noci. Ve skole uz nebyla dlouho. Boji se. Uz nesnese pohledy a nadavky spoluzaku. Uz nesnese vecne kopani a shazovani ze schodu... Rodice se rozhadali. To ale stale neni to nejhorsi... Vysla z postranni ulicky a vydala se po aleji jabloni. Zastavila se az u domu s ciselm 242. To je to nejhorsi... V okne bylo jeste svetlo, avsak nepsatrila siluetu sveho milovaneho... Je pryc. Dnes je to rok. Kolikrat ji sliboval, ze se vrati... Volal cim dal mene a nevzpomel si ani na jeji sedmnacte narozeniny, jez slavila pred mesicem. Vydala se do lesika pobliz. Prestalo prset a za mraky se vynoril uplnek. Nezne ji pohladil po tvari. Sesla z kopce a sedla si na koleje. Velkyma prazdnyma ocima si prohlizela mesic, jako kocka touzici po vecnosti... Svetlo sililo a sililo...
Druhy den v novinach: Policie nasla pozustatky tela mlade divky. Nejspis se jednalo o sebevrazdu. Postavila se vlaku...
