Ale vezmeme to všechno pěkně od začátku:
Dneska jsem se vzbudila v šest hodin ráno, tedy vlastně táta mě vzbudil, protože jsem se musela dostat včas do školy. Co myslíte, že se mi stalo?Ano, znova jsem usnula
To jsem prostě já.Když jsem se probrala podruhé k životu. bylo 06:25 a autobus mi měl jet v 06:35. Rychle jsem si posbírala saky paky, na snídani se vybodla a pádila na autobus. Když jsem vycházela z baráku, myslela jsem na všechny možný i nemožný blbosti a částečně nevnímala. Takže jdu, koukam tak že nekoukam a najednou rána. Řeknu vám, to byla pecka. Málem jsem si kecla na zem. Co myslíte, že se mi stalo? Napálila jsem přímo do dveří a nebyla bych to já, abych okolo sebe neměla hromadu lidí, kteří na mě blbě koukali a přemýšleli o tom, jestli jsem normální. A aby to nebylo všechno spustila se mi k tomu, nejspíš díky tý ráně, krev z nosu a hlava se mi motá ještě teď. No prostě hrůza.
Lehce v šoku jsem se konečně dostala do autobusu a těšila se až si sednu. Ale ouha, autobus byl narvaný k prasknutí. No nic, myslela jsem, že si sednu alespoň v tramvaji. Nebylo to v tramvaji to samý, ba ještě horší?
A to jsem se zapomněla zmínit o tom, že mi už od rána bolí klenba na chodidle.V chorvatsku jsem totiž, já inteligent, špatně šlápla na nějaký šutr a něco si udělala s nohou. V tramvaji jsem proto balancovala na jedné noze a modlila se, abychom už konečně byli v mostě. no prostě hrůza....
Celý den, to pak nebylo o nic lepší, ale bylo by to na moc dlouhý povídání.
To mi ten školní rok ale nááádherně začíná... a bojím se bojím, že to bude ještě horší..
