Musím se ti priznat:(( vůbec nevím jak zacit co psat. Klepou se mi ruce. Ale pravda musí ven, nebot lež má krátke nohy a daleko nikam nedojde, - stejne tak jako ta má.

Tak tedy... vůbec me nebaví do tebe psát. Ted si jiste rikas: ,,Chudinka ... má prázdniny nemá čas, snad jí to nekdy budu moci odpustiti...,,

Ale chyba laávky  deníčku , času mám habakuk , jen se ulejvám , nic nedělám, a do tebe nepíšu.

A uz asi nikdy nenapíšu... víš deníčku ono to máš tak, ne jenom ze me to tady nebaví, ale taky se mi nelíbí tvůj nový design a nerozumím některým zdejším tlačítkům ktere pribyly. Fakt to neber jako urážku , ale mne ty tlacítka ani nezajímají. Snad mi to nekdy dokazes odpustit, ale po nekolika mesicich vazneho premysleni a rozhodování jsem se pevne rozhodla, .- a tudiz se s tebou loucim. Jsem parchant vím , ale soužilo mne ze stale cekas az ma ruka nepatrnym stisknutim OK vlozi novy prizpevek, proto jsem se ti tímto prisla omluvit, vážne mne to trýzní a nesnáším loučení tudíž:

sbohem deníčku, vzdy s laskou tě líbe tvá věrna pisatelka Nikolll

napsal/a: Ninulec 10:06 | Link


Komentáře

« Domů | Přidej komentář