Přestala jsem kouřit | Nohama Nazemi

Kouřila jsem od 18. Přistěhovala jsem se do velkoměsta, připadala jsem si osamělá a cigarety byly dobrou záminkou k zahájení komunikace. Kouřilo se zásadně na kolejní chodbě, kde se scházela místní kuřácká společnost. Připadala jsem si dospělá a sexy.

Uplynuly 4 roky. Měla jsem po rozpadu prvního dlouhodobého vztahu. Kouřila jsem „jak o život“: údajně to pomáhá na nervy, hm... Brzy se ten můj život vrátil do normálních kolejí: spousta nových přátel, naprostá svoboda, pohoda ve škole. Stále jsem kouřila. Kafíčko a cigáro prostě patřily ke každodenním rituálům. Bavilo mě to.

Uplynuly další 4 roky. Absolvovala jsem školu a podnikla pár neúspěšných pokusů přestat kouřit. Teď už jsem se svým životem zcela spokojena.A najednou mi cigára přestala chutnat. Ohlédnu se zpátky a uvědomím si, žespoustu důležitých okamžiků jsem strávila s cigaretou v ruce. A vtom mi došlo, v čem všem mě a ostatní to kouření omezovalo. Nebo je to jen přelud nikotinem neposkvrněné mysli? Každopádně, pokud na mě nespadne cihla, mám větší šanci se dožít vysokého věku. Hrůza. :-)