Pracovní víkend se nachýlil k závěru a už si zase libuji v hebké sedačce Kasperského coupéčka. S károu od Oscara Mediny dojedete nejdál a bez nehody! Poněkud stísněný prostor vyhnal bezmála dvoumetrového slováka Tomáše na přední sedadlo. Škoda, těšil jsem se na post zodpovědného navigátora a doširoka rozevřený výhled čelního skla. Michal vytáčí písty sportovně vyhlížejícího vozu do nebeských výšin, až nás zrychlení zatlačilo přetížením do opěráků Ale zdání klame, automobil zdaleka nedosahuje jízdních vlastností, odpovídajících zářivě metalizované sportovní karoserii. Zklamaně zapíná tempomat a obrací k jihovýchodu. Jedeme se podívat do Amishova, městečka, kde se zastavil čas a civilizace. Městečka, kde dávají lišky dobrou noc.

                O štětinatých vousáčích v modrých košilích s tlustými kšandami a slaměným klouboukem na hlavě, ani jejich očepečkovaných růžolících protějšcích v dlouhých modrých, nedbale vypadajících šatech, toho popravdě moc nevím. Povídá se, že dali vale technickým vymoženostem moderní kultury, vědeckému pokroku i riziku chemicky a geneticky ošetřovaných potravin a žijí si ve svých městysech spokojeným životem prostých vesnických rolníků amerického středozápadu devatenáctého století. Oblečou a snědí pouze to, co jim poskytnula matka příroda a co vlastními silami a schopnostmi zpracovali. K přesunu na střední a delší vzdálenosti zásadně využívají pouze koňmi tažených povozů. K dominantním symbolům jistě neodmyslittelně patří společná víra a vyznání. Nu, pojeďme se na ty neholené přítelíčky podívat z větší blízkosti.

                Cestu nám skřížila nádherná zalesněná soutěska s poetickým názvem Mohykánský les. Sjíždíme na okamžik z hlavní trasy, k bližší inspekci provoněného údolí s výskajícími prameny nespoutané, ale sjízdné bystřiny. Podél břehů se rozkládají upravené plochy kempů a turistických letovisek. Karavany podložené špalky dál vytlačují rýhy do trávy na svých obvyklých místech. Léto doznívá a z areálů se vytratil běžný ruch. Správci vytahují zaprášená nářadí a chystají se ke každoroční údržbě. Otáčíme zpět. Muzeum Mohykánské rezervace bychom sice s pomocí místních usedlíků objevili, ale leží příliš mimo koridor naší výpravy.

                Tankujeme benzín na zapadlé čerpací stanici uprostřed nazlátlých polí a šumějících hájů. Kruci, máte někdo keš? Prastará pokladna s charismatickým cinkavým zvukem pravděpodobně nezvládne přelouskat černou, lesknoucí se magnetickou pásku kreditní karty. Skládáme dohromady drodné, aby mohl Michal zaplatit netrpělivě podupávajícímu pumpařovi. Za nejbližším kopcem leží Amishov. Vlastně Berlin, jedna ze tří významných Amishských vesniček v tomto kraji. Název však vyvolává v mnohých rozporuplné pocity. Náhle se zpoza horizontu vyloupne statná postava s charakteristickým slaměňákem a naježenou bradkou, uvelebená na kozlíku černě natřeného povozu, taženého značně zruinovaným koněm nebo slušně zachovalou mulou, těžko rozeznat. Podkovy břinkají o povrch rozpálené silnice.

„Už jedou!“, povoluji uzdu nahromaděným očekáváním. Vozka vypadá mladě, vous mu teprve raší do sáhodlouhých rozměrů jeho otců a dědů. Lehce pootočí hlavou, aby si prohlédnul cizokrajné návštěvníky. Rozháním z obličeje výraz hloupě civějícího člověka. Na zadním nárazníku vykrouží slunce krátkou smyčku po výstražném červeném trojúhelníku. Pak se vůz vytratí, stejně rychle a nečekaně, jako se zjevil. Kvapně se skládáme do auta, vstříc líbeznosti Amishského kraje.

Údiv, zmatek, rozčarování. Tohle je vesnice, kde čas řekl ne pokroku? Realita opět dopřála na frak vybájenému a vysněnému. Proplouváme zaraženě hlavní třídou, kterou zdobí řada obchodů a obchůdků, s ručně vyráběným zbožím (což lze otevřeně zpochybňovat, včetně nařčení z kýčovitosti mnohých výtvorů). Tu a tam se sice prožene černá brička s dovedně kočírující paničkou, u automatických garážových vrat však vesměs postávají zaparkované naleštěné pickupy. Támhle dokonce seče nějaký Amish trávu kolem kostela motorizovaným křovinořezem. Mýty padnuly. Dle letáčku turistického průvodce procházíme postupně atraktivnější poutní místa. Satisfakci přináší až sýrový bufet, skýtající k ochutnávce více než čtyřicet druhů. Nenasycení se v pekárně dojídají vzorky chlebů. Na farmě si koupíme domácky pečené sušenky a v nedalekém srubu překontrolujeme kvalitu kožených kovbojských oděvů a doplňků. Biče, sedla, pásy na revolvery a náboje, klobouky, pláště, botky, ostruhy, odznaky, přezky, ale já beztak upřednostňuji značku LIBRE, vyraženou na mém opasku.

Amishi fixlují, co naděláme. Tomášovi snad spraví chuť fotka s koníkama a mně kousek pikantního česnekového sýru s bylinkama a kořením. Šupem k Ryanovi ...