26.Únor 2008
sestadvacateho bylo pekne
Tak jsem si myslela, ze po ctyrech hodinach dejin umeni, kde uz treti tyden omilame pravek nebudu schopna normalne (na me pomery) uvazovat. Nybrz i zajimave veci jsem se dozvedela. Moje hlava ted prekypuje informacemi o takzvane zodiakalni precesi, coz znamena, ze Zeme se netoci kolem sve osy pravidelne a za tisice let uz divoky zapad nemusi byt az tak zapadni a dalny vychod az tak vychodni :))
Nicmene jaro nebo jen jarni predzvest udelala sve a vycistilo (nebo docista vymazalo?) mi to hlavu. Pak uz jsem byla schopna jen pozorovat, jak maji na jedne zahradce pred domem travnik snezenku vedle snezenky. Dost neprakticke :) Podle anglicanu je trava od toho, abychom po ni chodili, takle bych se nedostala domu, protoze poslapat ty neznustky by byl barbarsky cin :) A pak se stacilo podivat nahoru a na modrym pozadi se mi do hudby ve vetru zmitali tri cerni ptaci. Byly to nezavisle na sobe se prolinajici tvary. Hrali si aniz by vedeli, jak moc estetickou podivanou tvori...:)
Orenishii | 14:56
20.Únor 2008
dneska
Ted jak sem se vracela domu, je to tam venku jako by nekdo zfoukl hodne velikou svicku a ta prijemna vune tam vsude voni a ve svitu mesice je vsechno tak pekny...doslova jako by neco viselo ve vzduchu(neco krom mesice) a pak dojdu domu a dozvim se ze ma byt dnes zatmeni:)
Jinak dobrej sek na semaforu nez preblikne z cervene na zelenou :D a taky je divny jak nekdy mame kolem sebe v dopravnim prostredku neviditelnou clonu, zed. Sledovat jak se nad nekym sedicim v tramvaji dva lidi bavi o necem vcelku dost vtipnem a koukat jak ten sedici clovek hledi z okna smrtelne vazny, jen kvuli zdi, clone, bariere mezi lidma ve meste:) radsi sluchatka.....:))
Orenishii | 22:52
18.Únor 2008
bez názvu
Popírám to, co říkám, popírám sebe samu, jako když vločky při dopadu na zem popírají, že kdy existovaly...
Orenishii | 22:56
08.Únor 2008
Malinká (šeptem...)
Ústa malinkým tisknoucím dlaním,
rozpínající záři života se klaním,
tříští prostor mezi mnou a časem,
rozkládá mě pocit tišit hlasem,
hrudník rozevřený přívalem citu,
jak ONA může znát cestu do úkrytu,
na místo, kde skrývám skříňku s něhou...
Orenishii | 12:19
07.Únor 2008
JINDE
Někdy se mi při pozorování a přemýšlení rozpadá prostor, v tu chvíli nedýchám.Až při prvním nádechu mě napadne, že mě to jednou zabije nebo přinejmenším umlčí.
Orenishii | 17:38
emocionalni zkrachovalec v akci
Umírám, doutnám, rozpadám se, plynu pryč, rozpouštím se, bělám, mizím, tonu, umírám...
A v zápětí je příkop vrcholkem hory a já miluju to, v čem mizím, tonu i rozpouštím se.
Miluju a proklínám existenci.
Orenishii | 17:36
uz pominulo..
Běžně jsem běžela světem,
bludně jsem potkala cit,
zmateně jsem začala milovat,
pak jsem upadla do vázy
a teď jsem zakletá květina...uvadlá.
Orenishii | 17:33
vim ze nic nevim
Tolik bolí, tolik smete,
tolik školí, tolik kvete,
slzím ropu,
mluvím lásku,
visím jako na provázku
...a nevím NIC.
Orenishii | 17:32
...
Je podzimní večer,asi šest,
já jedu autobusem a tnu si ruce v pěst,
jak postavička utržená z děje,
mlčím a dívám se...
Nebe produkuje hektolitry kapek,
racionálnímu myšlení v tom dělá zmatek,
protože oranžové světlo jim dává podobu pomerančévé šťávy...
...a já si připadám jako objekt v pohyblivé krabičce,
na kterou z venčí pláče tíha existence.
Dojímá mě to...
Orenishii | 17:29
jednou k ránu..
Jednou k ránu, probudím se jako náruč tulipánů
...anebo taky ne.
Orenishii | 17:28
