06.Září 2008
Sólo v biografu a co to nezpůsobí......
Je až nezdravé, jak moc mě uvrhuje lidská fantazie a kreativita v jakousi poblouzněnost. Nazývám to stav "náhodný kolemjdoucí". Připadám si tak, vůčí všemu, co je reálné. Zaseknu se, uváznu v něčem, co ani zdánlivě nepřipomíná časoprostor. Je to jako hrát si na přízrak a svojí přízrakovostí se vysmívat (i když výrazem spíš pláču a nevládnu si) celé reálné systematičnosti. V takovou chvíli se mě ONA netýka, je mi jedno, někdy i hůř, nesnáším ji a odmítám. Je závažnou otázkou do budoucna, proč mě do takového vytržení dostávají jen lidské výtvory. Neboť stav z přírody je zcela odlišný a stává se jen, když přijde jeho čas (vysledováno!) Je to snílkovství....Je to snílkovství, když to vůbec není růžové, ani v oparu, ani se mi tam nemihají pozitivní vize budoucnosti? Je to prostě neutrální zásek v cizí kráse, kterou bych chtěla za vlastní...a v ten čas je to smutné.
Stačí tak málo k tomu vrátit se na zem. Ale v tu chvíli není zem...teda je, ale dokážete si představit, jak asi přízrak vnímá zem...........:))
Asi se zasměju, až se ráno probudím bez večerního sentimentu, budu muset do práce, budu si moc dobře uvědomovat situaci v rodině, budu vědět, že věci oné paní reality tě zatraceně rychle dokážou vrátit na zem.......:D
Orenishii | 23:31
