P.I.X.I.S

mluvilo se o tom že dnb je mrtev, že tahle scéna se nikam nevyvíjía stagnuje. Tyhle řeči se vedou na stránkách odborných (?) periodik už dva roky.Smrt drum and bassu nastala podle nich s goldieho druhým albem, které ukázalo že tentostyl se už nemá kam dále vyvíjet. Poslední dva roky skutečně ukázaly, že scénastagnuje. Dnb se profiloval jako poměrně ucelený žánr a proto všechny původnínovátorské postupy a experimenty, které ho formovaly v době jeho začátku v letech93-96, musela nutně nahradit rutina a opakování některých postupů. je otázkou zdato skutečně muselo nastat "nutně" nebo jestli drum and bass mohl vykročit zbludného kruhu do něhož se postupem času dříve či později dostanou všechnynejdřívě novátorské a průlomové styly. Už samotný fakt, že se kolem dnb scényvytvořilo zvláštní skupinové aura, je poměrně lehce definované kdo už je a kdouž není dnb, to, že existuje specializovaný časopis Knowledge, že se většinanových labelů profiluje jako drum and bassové, toto sevření - ve - stylu musí nutněznamenat opakování. (okrajové experimenty jsou dnb komunitou, dříve tak otevřenou,odmítány. Pravověrný (pořád dokola se opakující) přístup je hodnocen lépe nežpokus o nový styl. Mluví o tom třeba druhdy nejprogresivnější muž scény Dillinjav rozhovoru pro Knowledge Magazine, když říká: “Nemůžeš moc experimentovat,protože lidem trvá příliš dlouho než pochopí nový styl.” Lemon D ho doplňuje:“Je to moc pomalý. Chtějí aby nový breaky byly stejně silný jako ty starý. Tak senevyhnutelně musí stát, že všechno zní stejně jako poslední velký hit. Dělá totolik lidí, že časem zjistíš že i ty sám seš do toho zapletenej. A kdybys nebyl,tvoje tracky by se nehrály a neprodávaly.”

Je to škoda, protože se dřív zdálo, že dnb se nebojí fůze sjakýmkoliv stylem. Po ovlivnění jazzem a funkem už nepřišlo nic dalšího, co bybylo tak silně akceptované a přijímané. Objevují se sice stále experimenty, ty jsouvšak pravověrnými fanoušky odsunovány do pozadí. Scéna navíc není v současnostiv přílišné oblibě u žurnalistů (kteří podstatným způsobem ovlivňujípřijímání nových desek u publika), kteří do ní vkládali na počátku přílišvelké naděje a jak je jejich zvykem scénu pohřbily jen co přišly nové styly. Speedgarage, 2 step garage, big beat nebo funky breakz, tedy novinky posledních tří let,vycházejí z drum and bassu alespoň tím, že používají breakbeat. britská speedgarage původní složitou junglovou rytmickou strukturu zjednodušila a místo tvrdébasové linky, která se objevila v dnb poprvé na začátku roku 96 (nasty habits nebolidé kolem no u turn) používají měkkou, až hladivou b-line. 2 step garage (což jenejnovější londýnský styl, který zatím v Evropě nenašel mnoho posluchačů -zatím největší 2stepový hit Sweet Like Chockolate slavil na kontinentě jen omezenýúspěch) zase využívá 2step rytmu, který známe z pozdního tuctového drum and bassu- jednoduchý breakbeatový pattern, ale je zbavená veškeré agresivity a navícradikálně zpomalená. V jednom článku se můžete dočíst, že "2step garagezní jako na polovinu zpomalený neurofunk Ed Rush a Opticala,"zbavený veškeréagresivity, doplňuji já. Na této scéně se děly zajímavé věci loni ale i letos.To, že je zatím v Evropě nemůžeme nijak reflektovat nic neznamená. O dnb jsme setady také dozvěděli s podstatným zpožděním.

To všechno ale neznamená, že se na scéně nedělo nic. To by snadani nemělo cenu psát tento článek. Děje se spousta věcí, jen málo z nich alestojí za pozornost. To je až možná příliš pesimistické tvrzení. Mým úkolem jetotiž přesvědčit vás, že sledovat drum and bass i v roce 2000 cenu má. A tak trochuo tom chci přesvědčit i sám sebe.

To hlavní se točilo kolem tří věcí:

1 - scéna tech stepu

2 - velké desky zavedených producentů

3 - drum and bass goes pop

1. ze všeho nejdříve bych se chtěl věnovat scéně tech stepu.

Tvrdý dnb zcela ovládl pole. Striktní undergroundový postoj spřátelskostí pro tančící - tj. nijak nekomplikovanou rytmickou strukturou v roce 99zvítězil nad ostatními styly. Nedá se říci, že by se stalo něco převratného,tento styl už se patrně nemá kam vyvíjet, a tak pouze k dokonalosti piluje užvynalezené.

Na konci roku 98 vyšlo na Virus debutové album dvojice Ed Rush andOptical Wormhole. V roce 99 se objevilo v inprintu na CD°s, můžeme ho tedy počítat doloňského roku. Toto album ukázalo oba uznávanou dvojici v novém stylu, kterýkombinoval naštvanost a minimalismus tech stepu a funk. Pro označení jejich stylu sevžilo jméno neurofunk. Wormhole je vynikající album, ostatně chválil jsem ho už vhistorii dnb pro náročné, nebudu tedy všechny pochvaly vytahovat znovu. K mémupřekvapení toto album, které mělo nadšené fanoušky hlavně přímo uvnitř dnbscény (zvenku "mainstreamoví" kritici příliš nadšením neoplývali - šlospíše o nepochopení) nenašlo žádné napodobitele. těžko říci, jestli ed aoptical čekali, že někdo přijme za svůj jejich styl, jediný kdo tak učinil je podleohlasů z anglie opticalův bratr vydávající pod jménem matrix - v roce 99 vydalzapomenutelné album Sleepwalk na ed a opticalove labelu Virus, každopádně jedinýmskutečným neurofunkem byly jejich vlastní singly. z řady šesti singlů se vymykátrojka na virus sick note a hlavně zatím poslední, a strana virus004, track bacteria.tento neobvykle dlouhý a nečekaně komplikovaný a nápady nacpaný opus ukazuje, že eda optical vědí, která bije. Bacteria je patrně nejsilnější track tvrdé scény,který v roce 99 vyšel, je neuvěřitelný svým mutantím kyselinovým zvukem aadiktivní díky chytrým postupům. Ne nadarmo se stal hitem pozdního léta a podzimu nadnb parties nejen v Anglii.

Spojení ed rushe, opticala a fierceho v příležitostné seskupeníFortran nás oblažilo singlem sardines na metro recordings. nepřineslo však nicsvětoborného. ke konci roku se ed rush a optical na neurčenou dobu rozešli a opticalse věnoval spolupráci s nováčkem ryme tyme, se kterým natočil singly pro virus.podle ohlasů zpoza kanálu jde o značně funky experiment, podle poslechu na vlastníuši je to hodně do hip hopu. co se týče opticala, nezapomeňte, že on je schopenpřinést k dokonalosti cokoliv - goldieovské symfonie, grooveriderovské jazzové trubkyči nervózní beaty ed rushe.

jiní králové tvrdého dnb, pánové andy c, shimon a ant miles zlabelu RAM se znovu dali dohromady jako Ram trilogy a po řadě singlů (nezapomenutelnéNo Reality), vydali celé LP. Na něm jsou všechny úspěšné singly a nové věci -jmenuje se Molten Beats a mělo i docela značný komerční úspěch (tj. objevilo se voficiálním klubovém žebříčku). Album je to prý nadmíru dobré, čemuž nenídůvod nevěřit. Patrně to je nejchválenější album na dnb scéně roku 99,přináší typický tvrdý zvuk, který od RAM známe. Na rozdíl od Wormhole má všakdaleko k inovacím (byť jen zvukovým).

Dalším, kolem kterého se točila pozornost jsou bad company. Tahleparta vydávala jeden parádní singl za druhým. kudy chodí, tudy je stíhá chvála,jsou v podobné pozici jako ed rush a optical loni. v roce 2000 se očekává jejichalbum, takže se máme na co těšit. zatím nepřekonatelným je jejich fear ep -pořádná dávka rychlého ostrého dnb.

k mému šoku se na konci roku ze zapomnění vyloupli znovupozapomenutí jum-upoví (nejprofláklejší a nejtanečnější styl v dnb) hitařigangja kru a vydali Fuck The Millennium EP. (ten název je fakt příznačný, hádejte cojsem poslouchal 31.12.99?) Kromě hodně zajímavých a inovativních tech stepovýchzáležitostí jako noise a science jsou na tomhle 8 trackovém EP (trvá 46 minut, to užje skoro na album!) i pomalejší funky tracky z nichž vyčnívá forbidden fruit, jedenz nejnávykovějších tracků podzimu.

Ganja Kru jsou patrně jediní na tech stepové scéně, kam díkytomuhle EP patří, kteří se ještě snaží naprogramovat zajímavý a"jiný" breakbeat. i díky tomu zní fuck the millennium jako vyvedenýpříspěvek k oslavě nového roku.

I na dalších frontách se děly zajímavé věci. nahoru šloněkolik doposud neznámých producentů jako cause4concern. nespali ani veteráni -dillinja zažil patrně svůj nejslabší rok - v nových singlech (vydal jich zase celouřadu pod celou řadou přezdívek) třeba na strontium jazz jen opakoval to, že silněovlivněn afrofunkem (ne nadarmo to byl on, kdo dostal za úkol zremixovat Bambaatta ShyFX) a hlavně že si zamiloval ženský vokál. Na podzim se zavřel do studias Lemonem D a pracují na společném albu pro velkou značku London. Uvidíme co sez tohoto slibného spojení vyvrbí. Oba pánové slibují radikální experimenty,který si nemůžou dovolit na běžné singlové produkci. Roni Size vydal hodněúspěšný (co se týče žebříčků) singl 26 bass/snapshot na dope dragon. Zatímco astrana je nemastný neslaný a hlavně zbytečný track (vedle loňských windrush astrictly social další do řady - co se děje Králi?"), který je pokusem o tvrdýsound, tak nějak ve stopách starých věcí na dope dragon jako byly třeba brute force.Flipside snapshot naštěstí zachraňuje reputaci. Nervní a pulzující track je sicetaké hodně unfriendly pro mainstreamové posluchače - ale zas až tak známý ronienení, aby si ho každý kupoval, ne? - a navazuje na to nejlepší co ronie předvedl napoli tvrdého dnb. Na dope dragon vyšel výběr starých pecek bristolské"reprazent" kru (tj. size, krust, die, suv) Wayz of Dragon. Nenechte se zmástjmény na obalu, skutečně jde o nám známé chlápky z bristolu. Kolem jednohoz nich - Krusta - se točil velký zájem na podzim, když vyšla jeho dlouhoočekávaná velká deska na Talkin Laud. Jmenovala se Coded Language a doprovázela jinejprve masivní reklamní kampaň a poté rozporuplné reakce jak ze strany novinářůtak i posluchačů. Krust se pustil hned do několika stylů od jazzových experimentů potvrdý tech step a album postrádá koncepci. Slibovaný futuristický styl se nekonal,album přesto patří mezi to nejlepší co se na scéně událo. Pilotní singl CodedLanguage s šílenou litanií herce Saula Williamse se nestal hymnou generace (jakmnozí očekávali) přesto jde o velice silnou kompozici, která by neměla zapadnoutv záplavě tupých a jednoduchých tunes, které produkují jiní.

Krust je významnou postavou v bristolské kru, ale jejím šéfemzůstane navždy Roni Size. Coded Language byla hodně očekávaná deska, ale vesrovnání s dlouhohrající plackou Breakbeat Era (kterou kromě Size tvořídalší z bristolské party DJ Die a zpěvačka Leonie Laws) to byla jen jednaz mnoha. Ultra Obscene, jak se deska B.E. na labelu XL jmenuje, byla pokračovánímúspěšného singlu Breakbeat Era zpřed tří let. O této deskce obsáhle píšeme užv historii, takže se nebudu opakovat a řeknu jen, že čím víc tuhle deskuposlouchám tím menší mám pocit, že ještě jde o drum and bass. Kdybych netušil,že Roni Size a Dj Die jsou prvotřídní dnb producenti, asi bych řekl, že jde opunkovou desku. Úpěnlivý a nervózní zpěv Leonie a jednoduché aranže breakbeatůmožná skutečně zakládají nový podstyl v drum and bassu. Možná, že takhlenějak by zněli třeba Siouxie and Bangees kdyby zjistili jak se pracuje se samplerem adrumkitem. Jedinou skutečně nápaditou písní zůstává Breakbeat Eras fascinující basou a Leoniním zpěvem, který se jakoby snaží vecpat dobreakbeatu.

Hodně dobrou desku vydal Peshay. Jmenuje se Miles From Home a vyšlas asi ročním zpožděním. Peshay měl podepsanou smlouvu s Lavellovýmlabelem Mo´ Wax (vydávají na něm největší hvězdy experimentálního (chcete-liabstraktního) hip hopu a jazzu. To už samo o sobě mělo signalizovat mírnou změnupolohy drum and bassového pionýra (Peshay byl v začátcích u všeho podstatného- jeho Psychosis byly druhým singlem na Metalheadz, Vocal Tune vyšla na LogicalProgression One, vydal tracky na V recordings atd.). Novým hájenstvím Peshaye jejazz. Dobrá polovina tracků z Miles From Home jsou zvláštní jazzovéexperimenty, které už s dnb nemají mnoho společného (a to budiž považováno zachválu!). Titulní Miles From Home, Switch nebo Retro jsou skutečně zatracenězajímavé věci, zbytek alba je až příliš ve starém stylu - povinná věcs raperem Action, povinná downtempová věc s volálem Summer in the City,povinná věc v detroitském stylu Vegas - tohle všechno na albu nemuselo být.Přesto je to album, které zní nejsvěžeji a nejzajímavěji ze všech drum andbassových pokusů vystříhat se kliše (i přes výše popsané) a to není málo.

Tvrdá alba Technical Itch - Diagnostics a Source Direct - Exorcise theDemons zní sice na první poslech zajímavě, pokud se však do nich hloubějiponoříte, zjistíte, že jedna skladba je stejná jako druhá. Pak ale není potřebavydávat to na albu a stačí jeden singl s dvěma tracky. Technical Itch sez nudy vymanili jen pomalým trackem 1200, Source Diresct mají možná na své novédesce nějaký zajímavý kus, ale mě nikdo nepřinutí, abych tuhle temnou deskuposlouchal znova.

Jediný skutečně zajímavý počin na poli tvrdého drum and bassu jeněmecká (!) sestava Panacea. Na svých šílených albech kombinují veletvrdý drum andbass s nejlepšíími tradicemi evropského industrialu (ach, co nám zůstaloz druhdy slavné electronic body music?). Poslouchat se to vlastně nedá už vůbec,je to skutečně jen pro otrlé. Jasně, že tuhle frázi používám skoro pořád, aleteď to myslím fakt vážně. Zatím se mi nepodařilo doposlouchat ani jedno album dokonce, ale nebylo to kvůli nudě, ale kvůli tomu, že tahle muzika se asi poslouchatnedá. Vyberte si z toho závěr jaký chcete.

No a drum and bass goes pop? Teď jsem si pouštěl Goldieho SaturnReturnz (kdoví proč? Možná jsem se už dočista zbláznil) a v tagu bylo u stylunapsáno pop. Konečně mi to došlo! Goldie se chce stát popovým umělcem. Proč ne, jeto ta nejpřímější a nejčistčí ambice v hudbě, než se schovávat za výrokyjako: “já jsem underground” nebo “zůstanu věrný a nikdy se nezaprodám”. Pokudpřiznáte, že chcete dělat pop, pak už není kam klesnout. Stát se popovýmihvězdami se letos povedlo skupině EZ Rollers, která už delší dobu vydávázajímavé tracky na Moving Shadow. Jejich oblast zájmu se rozkládá odexperimentálního tvrdého dnb, přes jazz až po - no když to chcete slyšet - pop.Nejprve slavili úspěchy s Tough At the Top a na jaře letošního roku se jimpodařil průnik do nejvyšších příček britského žebříčku s trackem WalkThis Land. Rob Playford z Moving Shadow prodal tenhle track producentům gangsterskékomedie Lock, Stock and Two Smoking Barrels (u nás se promítal jako Sbal prachy avypadni) a k údivu všech se zalíbil. Je to klasický popový track,s průhlednou melodií a silným vokálem, takže se nelze ani moc divit. Můžemejen litovat Goldiemu, který zrovna po tomhle celý život sní, a už se mu to asi nikdynepodaří. EZ Rollers a Moving Shadow vydělali nějaké peníze a o tom přeci pop je,život jde dál. Playford se ale nezastavil, nedávno podepsal lukrativní smlouvus firmou, která vyrábí počítačovou hru GTA 2, kterou tak budou doprovázet dnbtracky od producentů na Moving Shadow. A je to o penězích, ať se na mě nikdonezlobí. Takže bude lepší tvářit se, že to nevadí.

Chlápek známý pod uhozeným jménem Aphrodite vydal nové album nasvé vlastní značce a o jeho intencích svědčí že způlky jde o předělané staréAphroditovské tracky. Album znamená posun od jump upu směrem k bublegumovému nu-skullfunku ala Fat Boy Slim. Poslouchat se to dá, ale jen jednou či dvakrát. Pak vás topřestane bavit. Jsem docela překvapen, že se z toho nestal hit, tohle by už mohliposlouchat i čtenáři/řky Brava. Ale pokus o vymannění se z kruhu to byl. I kdyžhodně podivný. V roce 99 také vyšlo album Talvina Sighna OK. To ale vstoupilo dopodvědomí až v následujícím roce, takže se o něm zmíním jinde.

Závěrem této trochu rozhárané statě může být jediné: drum andbass v roce 1999 žil. Pořád vychází poměrně zajímavá alba a singly, které sedají poslouchat.