V některých případech je třeba vyzkoušet vlastnosti materiálu na hotovém výrobku (odlitek).V tomto případě není možné použít klasické destruktivní zkoušky, protože by se součást při nich zničila.
Mezi zkoušky bez porušení materiálu patří:
1)Zkoušení ultrazvukem
2)Zkoušení rentgenovým a gama zářením
3)Zkouška kapilární
4)Zkouška magnetoinduktivní
Zkoušení ultrazvukem - používá se v případě kdy chceme zjistit zda uvnitř materiálu není nějaká voda (vzduchová bublina).Princip spočívá v tom, ža na jednu stranu dáme ultrazvukový vysílač a na druhou stranu přijímač.V případě že vlna naráží na nějakou překážku tak se od ní odrazí a nedojde do příjmače.Na monitoru se nám to objeví jako chybějící signál.
Zkoušení rentgenovým a gama zářením - tato zkouška slouží také k zjišťování vnitřních vad (např.:svarů).Materiál se prozáří rentgenovým nebo gama zářením a na druhé straně se zaznamenává film.
Kapilární zkouška - tato zkouška  se používá při zjišťování povrchových vad (trhlin).Princip spočívá v tom, že se povrch součásti natře speciálním roztokem, který se nechá určitou dobu působit.Po uplynutí dané doby  se roztoz setře a na povrch se natírá vývojka.
Kapalina, která je v praskliná zlíná k povrchu a vývojku zbarvuje.
Zkouška magnetoinduktivní - používá se také pro zjišťování povrchových vad a princip spočívá v tom, že součást vloží do magnetického pole a její povrch se potře směsí oleje a drobných kovových pilin.
Pokud jsou na povrchu praskliny tak se chovají jako drobné magnety kolem kterých se tvoří magnetické pole.Vlivem jeho silného působení se drobné kovové částice seskupí podél magnetických siločar.