Reconnaissance 2: Poslední výzva
Reconnaissance: Pocta Renaissance - dokončení
Paul si vyčítal, že mohl pro Lauru udělat mnohem víc. Nebyla mu jen hřejivou náručí a vřelým polibkem. Miloval ji a nechtěl ji ztratit. Zároveň však musel myslet na svůj úkol: udeřit Asatu do její nejcitlivější části a sledovat nadcházející vývoj událostí. Byl přesvědčen, že se něco musí změnit.
Měsíc po posledním kontaktu s Laurou byli Paul a Harald v operačním pokoji Stínu Nicoty, jak si s úsměvem říkali. Harald seděl ve svém křesle a něco si prohlížel na svém počítači. "Není možné, aby takhle zmizela," řekl. "Něco nám muselo uniknout." Stále bezúspěšně pátrali sítí po sebemenším šumu jejího kódu.
Paul sledoval odpolední ruch města, kdy se většina normálních lidí, stejně jako před staletími, vracela z práce a vzdušné cesty byly plné vznášedel. Od chvíle, co Lauru opustili na hranicích Paláce, ji neviděli. Když přijeli na místo, našli jen dokonale uzavřenou oblast plnou špehů korporace a policie.
Říkal si pak, jak asi svět přijme zprávu o tak pozoruhodném vývoji planety. V té chvíli ho napadl i nejhorší scénář, že svět bude pomalu plynout svým stálým tempem i bez něho a většina lidí nepřijme výzvu ke změně. Ale on to musel udělat.
Na zasedání Rady korporace se vedla bouřlivá diskuse. Prosklená zasedací místnost v nejvyšším patře Paláce teď jasně svítila a vrhala světlo na okolní budovy. Jak se v sále střídaly obrazy projektoru a výstupy jednotlivých řečníků, vypadalo to zvenku, jakoby někdo uvnitř rozehrál kaleidoskop barev.
"Za tohle někdo zaplatí," řval kancléř Hideota. "Tohle korporace nestrpí!"
"Už jsem podnikl patřičné kroky a zbavil funkce odpovědné činitele," odpověděl Jonathan Stark, pravá ruka kancléře a hlava tajné služby korporace.
"Ovládnutí světa spočívá vždy pouze v dokonalé poslušnosti a pořádku!" zběsile mával rukou Hideota.
Laura spěchala zahalená ve svém holokevlarovém plášti ulicemi čtvrti bezprostředně sousedící s Palácem. Kolem ji míjelo stále méně agentů korporace. Plášť jí svým holografickým projektorem propůjčil zcela jiné rysy a vzhled, takže mohla nepozorovaně prchat stále dál od místa činu. Věděla ale, že zdaleka nemá vyhráno. Nemohla teď použít žádné prostředky komunikace. Síť by jí okamžitě identifikovala a poslala pozici policii. Její jediná šance byla Anette.
Setkaly se na střeše obchodního centra na okraji města. Anette byla její nejlepší přítelkyní z dětství. Prožily spolu první výlety sítí a byli známé svou vášní pro kybernetické hračky všeho druhu. Každá se pak vydala jiným směrem a fyzicky se již nepotkaly. Teď ale Laura potřebovala pomoc od někoho, kdo není podezřelý, od někoho, koho Asata nemá na seznamu.
"To je dost odvážný plán Lauro. Po tolika letech mě zase vtahuješ do neznámých dobrodružství," usmála se Anette.
"Pro korporaci by bylo zveřejnění obsahu vzorků hodně nepříjemný. Konečně Paul něčeho dosáhl," odpověděla Laura.
"Takováhle rána se ještě nikomu nepodařila. Stojí za to, to dokončit. Pomůžu ti."
"Potřebuju teď místo, kde můžu být. A musím hned kontaktovat Paula..." řekla tiše Laura s pohledem upřeným do dáli.
"Kdysi toto město pulzovalo energií. Bylo špinavé a nebezpečné, ale zároveň živé a krásné. Nyní je úplně jiné. Změny zpočátku přicházely pomalu. Většina lidí si jich ani nevšimla, nebo je to nezajímalo a akceptovali je. Zvolili si život v pohodlí. Ovšem někteří ne. Stali se jedním z nás."
Z "Kroniky Letců", 2212 AD
Emerald City bylo město, kde vliv korporace byl malý. Možná proto, že zde žilo více osvícených lidí, kteří věděli jak balancovat na hraně ostří. Nebo proto, že se město nacházelo v nepřístupných oblastech severu, kde funkčnost biorobotů klesala aritmetickou řadou. Bylo domovem Letců, kteří jako Paul hledali jakékoli slabé místo Asaty. Paul byl běžcem sítě, oni byli běžci města a znali každá jeho zákoutí.Laura se poprvé objevila v Emerald City asi měsíc po svém útěku. Do té doby ukrývala své tělo v soukromé kryobance a v síti používala pouze bezpečné komunikační dálnice. Anette ji našla skvělý úkryt u svých přátel Letců a Laura si mohla poprvé od svého útěku trochu oddechnout. Nyní se mohla snažit kontaktovat Paula a říct mu, že žije a co víc, že má teď silné spojence.
Jedním z nich byla Lily. Neohrožená běžkyně a nejhledanější cíl severních frakcí korporace. Létala městem jako pták, nespatřena hlídkujícími čluny, neviděna tajnými agenty. Dokonale sžitá s vysokými budovami Emerald City.
Paul znal Lily již dlouho. Strávili spolu většinu času na studiích, podíleli se na vzniku nového šifrovacího systému a nezjistitelných naváděcích programů. Ona pak dala přednost životu na severu, kde mohla využít své fyzické schopnosti. Se zveřejněním zprávy mu musela pomoci ona a Letci. Měli funkční kontakty na další velká města a přístup do málo používané, staré části sítě, která po modernizaci zůstala v zapomnění. Byla však tajnou branou do bezpečnostních struktur Asaty a klíčem k ovládání její technologie.
Noční ulicí se proháněl tmavý LX-95, jeho rychlost nebyla v tuto hodinu ničím neobvyklá. Jeho palubní počítač však řídil Jonathan Stark. Jeden z jeho informátorů, nechvalně známý Sid Forhead, zachytil vysílání jedné ze svých sondy uvnitř hotelového systému Triaxis. Zpráva obsahovala jména Paul Burton a Harald Kowalski a přesnou dobu jejich pobytu v hotelu. Navíc se mu pak náhodou podařilo lapit jednoho z jejich výzvědných "psů". Zpětně pak vysledoval lokaci mateřského programu na oblast Palm Street. Korporace teď téměř měla adresu úkrytu Paulovy buňky.
Paul s Haraldem teď skenovali další oblasti sítě a hledali stopy po Lauře. Pluli kyberprostorem v oblasti obchodníků s nanosoučástkami, pod pláštěm kódu běžných zákazníků. Pravidelně uspořádané informační dálnice a upravené virtuální stánky obchodníků lemovaly projekce nejrůznějších typů nákupčích. Hlídkovací boti tady byli jen málo obezřetní a nechali je bez povšimnutí. U jednoho stánku narazili na zajímavou informaci. Aram, jeden z obchodníků, jim prozradil detaily o podezřelých transakcích jistého Jonathana Starka, Paulovi dobře známého agenta korporace. Jeden z proudů velkého množství dat směřoval do Hotelu Triaxis, nedávné skrýše Paula.
"Tohle nevypadá dobře," řekl Harald. "Měli bysme okamžitě změnit flek, než nás vyčmuchaj i v Palm Street."
Ale bylo už pozdě. Z Paulovy projekce začínaly pomalu mizet ochranné mimikry a neznámý virus odhaloval postupně části kódu uživatele. "Startuju antivirus. Ty vypusť vějičky a mizíme!" zvolal Paul. " ...a najdi toho bastarda, co po nás de!" Neznámý hacker je však čím dál více držel v neviditelných kleštích.
Jonathan Stark zaparkoval na okraji ulice Palm Street a čekal na spojení s informátorem. Z jeho terminálu v autě se však ozývalo stále jediné: "Uživatel nedostupný, zkuste spojení později." Vystoupil z auta a začal sám hledat úkryt Stínu. Ticho nízkých domů a několika málo zaparkovaných aut rušilo jen občasné vřísknutí kočky.
Paulovi se podařilo zpomalit dešifrovací virus, když se před nimi začaly objevovat obrysy nepřítele - obřího kulovitého bota s datovými chapadly rdousící projekce Paula a Haralda. "Mám ho," zakřičel Harald a začal navádět vlastní viry-zabíječe, aby odřízli chapadla. Nepřátelského bota obklopily tisíce kulovitých útvarů, přisály se na něj a začali bit po bitu odsekávat chapadla. Paul a Harald prchali pryč sítí, která se teď zabarvila tokem neidentifikovatelných dat. V tom okamžiku se k nim dostala zpráva o narušení poplašného systému jejich bytu.
"Máme zprávu o velkém narušení ochrany sítě v sektoru nanotechnologií," řekl Robert Plant, velitel Letců, v jejich operační místnosti hluboko v tunelech podzemní dráhy Emerald City. "Někdo použil zakázané programy a stálo to život jednoho hackera. Všude kolem je veliký rozruch," dodal. "To je určitě Paul!" zvolala Lily. "Ano, je tam Paul a Harald. Našli je," říkal s očima upřenýma na monitor Robert. "Ale přežili to a unikají hlavním datovým proudem... Počkejte! Sakra, jde po nich teď celá hladová smečka nájemných hackerů. Zalarmovali navíc kyberpolicii a snaží se jim odříznout cestu." On a další Letci rychle zapojili síťové konektory, ponořili svá vědomí do nekonečného prostoru síťě a uháněli k místu střetu. "Musí jim aspoň zajistit volnou cestu a navést ty hyeny na falešnou stopu. Zvládnou to, uvidíš..." řekla Lily již trochu klidněji a podívala se na Lauru.
Laura stála opodál a s napětím poslouchala každé slovo. Jen doufala, že se Paulovi podaří uniknout.
Odpojili své síťové konektory, právě včas, aby viděli, jak na ně v jejich pokoji míří devítimilimetrová kobaltová ruční zbraň Jonathana Starka. Paul hleděl na ústí zbraně a kupodivu ho ani nepřekvapilo, že opět vidí tu slizkou tvář. Již několikrát mu hleděl do tváře, ale vždy jen na krátký okamžik při honičkách ulicemi města. Nikdy nebyl tak blízko. "Je mi líto pánové, ale myslím, že máte něco, co patří nám. Kancléř mě osobně pověřil, abych mu to přinesl, což právě udělám," řekl sarkasticky Stark.
"Snaha se vám nedá upřít, agente Starku. Bohužel jste při vstupu do pokoje udělal chybu. Nepoužil jste testovacího robota a napojil jste se přímo na bezpečnostní systém bytu," řekl Paul pevně. Harald zkoumal rysy protivníka a podle jeho výrazu usoudil, že při dekódování opravdu nepoužil robota k ověření bezpečnosti spojení.
Stark zbledl, avšak snažil se nedat na sobě nic znát. "Určitě blafují," říkal si. "Oni nemají nanosondy." Na tuhle možnost zabezpečení bytu při své aroganci však nepomyslel. Měla chránit tělesné schránky kybersurferů v době napojení na síť před neočekávanými hosty.
"Vím, že pýcha korporace jí neumožňuje přijmout fakt, že existují lidé schopní používat stejně vyspělou a zákeřnou technologii jako ona sama," řekl Starkovi do očí Paul. "Proto takhle končí i agenti jako jste vy."
Stark ho již nevnímal, protože v tom okamžiku se spustil vražedný algoritmus sond zavedených do jeho těla. Jakékoli napojení cizí osobou na bezpečnostní systém implantovalo vetřelci přes zápěstní link robotické predátory. Říkalo se jim drtiči tkání.
Stark se už nezmohl na slovo a mimika jeho tváře nebyla ovládaná vůlí. Ani v této chvíli na ní nebyly patrné jakékoli známky lidskosti. Brzy roboti vykonali svou práci a za chvíli se jeho rosolovité tělo sneslo k podlaze. Jediné co dávalo tušit, kdo byl majitelem, byla krásná Vivian 51, jeho osobní zbraň.
Lily se na Paula moc těšila. Říkala si, že teď, když slíbil, že bude chvíli v Emerald City, toho všichni společně hodně dokážou. Nemohla se dočkat, až ohlásí tu zprávu a budou se starat o její rozšíření.
Čekali teď na tubusový vlak na nástupišti Park Station společně s Laurou a Robertem. Nejvíc se ale na Paula těšila Laura, po měsících skrývání a nejistoty budou moci začít znovu ve městě, kde svět byl zářivější a nadějný.
a k závěrečným titulkům ještě soundtrack...) http://www.youtube.com/watch?v=wp1WY2ldjxE
jako další inspiraci sem použil materiály ze hry Mirror's Edge, DICE, Electronic Arts, 2008
http://www.mirrorsedge.com/ls/cz/index.asp
