Mě sarkasmus v životě rozhodně neminul. Já sarkasmus móc rád ;-)Proto bych se s vámi rád podělil o oblíbené kousky, ze kterýchsarkasmus jen čiší…
Hlasujte. Možnost, kterou si zvolíte, tu příštěrozeberu podrobněji – vytáhnu nějaké drby a pikantnosti a trošku tadypřepereme špinavé prádlo ;-)
_______________________________________________
„Cože udělala?“ vytřeštil na něj oči vévoda.
Seržant tvrdohlavě upíral pohled do místa zhruba dvacet centimetrů za vévodou.
„Uvařila mi šálek čaje, pane.“
„A co vaši muži?“
„Těm ho uvařila taky, pane.“
Vévoda vstal z křesla a položil desátníkovi ruku kolem ramen, takže kroužková košile tiše zacinkala. Byl ve velmi špatné náladě. Polovinu noci strávil mytím rukou. Měl neustále dojem, že mu někdo něco šeptá do ucha. Ranní ovesná kaše byla přesolená, z neznámého důvodu v ní bylo rozpečené jablko a kuchař dostal v kuchyni hysterický záchvat. Dalo by se říct, že vévoda byl v této chvíli velmi nedůtklivý. Patřil k lidem, jejichž řeč s poklesem nálady nabývá na mírnosti a spisovnosti. Nakonec se dostával do stavu, kdy jste zjistili, že současně se slovy „mnohokrát vám děkuji“ se vám nad hlavou vznáší ostří guillotiny.
„Seržante,“ naklonil se ke zmatenému vojákovi a pomalu s ním vykročil sálem.
„Pane?“
„Tak si nejsem jistý, jestli byly mé příkazy dostatečně jasné,“ sykl vévoda hlasem, za který by se nemusela stydět rozzuřená kobra.
„Pane?“
„Chtěl jsem říci, že vás možná moje rozkazy nějak zmátly. Myslel jsem, že vám přikazuji ‘přiveďte mi tu čarodějnici a třeba v řetězech, když to nepůjde jinak’, ale možná, že jsem vám opravdu řekl, ‘běžte a dejte si s ní šálek čaje.’ Mohlo se to stát?“
Seržant zamyšleně nakrčil čelo. Sarkasmus ho celý život neškodně míjel. Jeho zkušenost s lidmi, kteří s ním nebyli spokojeni, zahrnovala převážně křik a tu a tam i nějakou ránu…
(Terry Pratchett – Soudné sestry)
