Je to krásný. Vzít pár chlazených piv, kámoše a vyrazit ven. Kamkoli. Posadit se pod strom a z dálky pozorovat pražské předměstí. Mluvit o nesmyslech a zapálit si. Sledovat budovy, auta, lidi, kteří pracujou. Pracujou, proto, aby se měli líp. Chtějí si koupit třeba nový televizor, zrekonstruovat kuchyň, kdoví. Každé pracoviště je cítit tou snahou. Všichni se chtějí mít líp a líp. Dělají to tak urputně, že potřeba blahobytu se střídá s potřebou pracovat. Už tu není "Chci si vydělat na bazén" ale "Chci si vydělat". To je škoda, protože krása je sedět pod stromem a pít orosenou hnědou lahev plnou pohody. Ano, taky pracuju. Abych měl ma pivo a takový ty další věci, jako učebnice, jízdný, oblečení a další zbytečnosti. Myslim, že se stejně nakazim. Že se každej nakazí a bude chtít novou televizi a  kuchyň. Při troše štěstí si budu ještě užívat studentského života... a pak: nekonečné roky práce, práce a zase práce. A míň piva... Krásná vyhlídka.