Dnes jsme měli hodinu plaváni. Když jsem vyšel ze školy, ozářilo mě slunce, které jsem už skoro půl roku neviděl. Sundal jsem si bundu, dal ji do batohu a pokračoval v tričku. Bylo nádherně. Vlažný mladý větřík mi roztíral po kůži sluneční paprsky a hladil mě po tváři. Čekal jsem na autobus. Když přijel, nastoupil jsem předními dveřmi a jel na Ohradu. Cestou přez most jsem viděl nákladové nádraží Žižkov. Na rezavé vagóny obrostlé suchou trávou svítilo slunce. Dodávalo jim jakousi záři. Na Ohradě jsem doběhl tramvaj, nastoupil do druhého vagónu a stoupl si ke kabině řidiče, ve které jen svítily jakésy kontrolky. Bylto ten nejstarši typ tramvaje, který jezdí běžné linky. Stál jsem a cítil vůni tramvaje. Jakousi technickou vůni, vůni oleje, vazelíny a čistého kovu. Byl jsem rád, že jedu starou tramvají, jako by byla živá, dýchala, chvěla se. Měla svoji duši a užívala si prvního ryze jarní hodne. Ta vůně byla úplně první, co jsem dnes cítil. Na tramvajovém mostě jsem viděl Prahu koupající se ve sluneční záři. Pražský hrad na to vše hleděl z postu rady starších staveb, které jsou již na zemi celé tisíciletí. Tramvaj zastavila na Palmovce, vystoupil jsem a opět se nechal hladit větrem. Viděl jsem lidi, kteří měli stále bundy, kabáty, ale již rozepjaté, čerpající nekonečnou energii jara. Sestoupil jsem po schodech na nástupiště metra, vzduch uvnitř byl chladný a klidný. Byla z něho cítit vůně podzemí. Po pár chvílích přijeli do stanice obě metra současně. Vítr se rozutíkal po celé podzemní stanici. Nastoupil jsem do vagónu a sedl si na sedadlo v samém rohu vozu. Seděl a vychutnával si vůni podzemí, jež mě obklopovala. Nevnímal jsem nic, jen tu vůni. Od odchodu ze školy jsem vlastně vnímal jen vůně. Nepřemýšlel jsem, jen vnímal. Vystoupil jsem z metra a vyšel po schodech do cukrárny, kterou právě nedávno otevřeli. Koupil čtyři koblihy, ne pro mě, ale pro sestru, která je nemocná, má horečku, ale brzy se uzdraví. Prošel jsem podchodem a spatřil nebe. Mraky rozfoukané tím mladým veselím větříkem.Obloha modrá tak, jak je modrá jen obloha. Přišel jsem domu, chtěl ten můj pocit někomu sdělit, nebo jen napsat, aby nebyl zapomenut, dokud ve mne je. Začalo pršet. Nechci si to nechat pro sebe. Chci se podělit.Musím se podělit.