Dívka stojí na kraji skály a přemýšlí jestli má skočit. Má skočit?
Skoč,honem skoč,at to máš ze sebou. Ne nemůžu. Co když se rozhodnu špatně? Budu smrti litovat. Vždyt ti ublížil. Chceš ho mít na očích? Nenechci. Tak skoč. Budeš na něho pořád myslet.Ale já ho mám pořád ráda.Ale on tě zradil.Dá se to napravit. Promluvíme si o tom. A potkáš ho sjeho novou holkou, že? To bych neunesla. No tak skoč! Nemůžu, co mojirodiče? Když se zabiješ,budeš mít od všeho konečně klid. Nemůžu.…
Skoč, vykašli se na ten zkurvenej život. Nemá cenu tady žít. Máš proco? Nemáš..Skoč!! Po chvíli zavládlo v údolí ticho…po chvíli bylopřerušeno křikem a zase zavládlo ticho..bylo po všem.
Dívka skončila v útrobách údolí. Pohlcena vnitřním hlasem a utrpením.