teda je to fakt nefér...(překvapivě...haha)
24.Březen 2006člověk odpoví na inzerát, všechno dobré, je o vás zájem. Píšete si celkem příjemný zprávy a pak na sraz nepřijde. Hmm...co se asi děje, říkáte si. A dostanete zprávu, že kamarádka je v nemocnici...ok stane se, taky bych tam asi šel. Sraz se tedy posune o pár hodin, ale pak zase nic. Žádná zpráva, předchozí tolernace se při pocitu naprosté ignorace zvolna vytrácí. Zkusíte ještě napsat a přijde vám omluva, prosba o odpuštění, slova typu "fakt tě chci vidět, jsem moc zvědavá"...ok, neznáme se, třeba je to fakt něco, co něšlo udělat jinak. A tak se dohodnete na příští týden a zase si píšete příjemný:-) zprávy a čekáte. V pondělí to nejde, tak středa. Ok, středa je fajn. Dohodnete čas a místo a v onen den čekáte...ozve se sama od sebe? Hmm....v pět odpoledne už to na to moc nevypadá. No co, když už vás to stálo nějakej čas a peníze...radosti, nechcete to vzdát. Znovu napíšete. Odpověď "promiň, tak upřímě, včera jsem se zamilovala. Udělala jsem v minulosti mnoho chyb, tak teď chci, aby to bylo dobrý"....bohužel přišlo i to trapné "budeme kamarádi" (těšim se na dobu osvícení, až se to přestane používat). No a tak tam sedíte, posloucháte visáče, je vám smutno....a říkáte si, ok...stane se. Proč by měla lhát a jen vás mrzí, že by sama od sebe vůbec nedala vědět a nechala vás čekat a sama byla někde šťastná. Tomu říkám to pravé sobectví. Tohle je to něco, co vás donutí nenávidět...to že se domluvíte, čekáte a nestojíte jí ani za jednu smsku. napsal/a: Peter19 10:11 Link
