Právě poslouchám Billy Talent a přemýšlím, co sem vůbec napsat. Dneska mám chuť začít se vším znova. Prázdniny pomalu končí a abych pravdu řekla, tak se i do školy těším. Ale jenom na lidi, jinak jsem úplně normální. Už se nemůžu dočkat na Ivuš a na Hańuli a pořád přemýšlím, jak to teďka všechno bude. Ale jenom co si vybavím ty úmorné hodiny v TEPu a chemii, přestávám se dost rychle těšit. Stejně je zajímavý, jak všechno rychle utíká. Před chvílí jsme jako ustrašení prváci sedli do lavice a čekali, co přijde a teďkom už jako ostřílení a světem protřelí třeťáci si to sebejistě napochodujeme do naší třídy.