Táákže, jsem mazáááák ha jako zatím to žádné užitky nemá maximálně všeljaké stresy ve škole a háááfo učení ale zatím se to nějak zvládnout dá e středu jedu se svou "milovanou" třídou na výlet to bude zase trapárna prej budu se nacvičovat stužkovák jsou úplně blbí ne, jedem tam až do soboty, co tam budem dělat, stejně se už ve středu večer budemem mít plné zuby nejrači bych nejpozději ve čtvrtek jela domůůů ale nemůžu, protože je to přece " poslední společný výlet" a co jako odmaturuju, teda doufám a budu spokojená, že z tama vypadnu i když lhala bych, že se mi někdy třeba nezasteskne, člověk nikdy neví

Lidi, já jsem tak šťastná Ani nevíte jak.Není snad nic na co bych si mohla stěžovat Miluju, jsem milována, mám přátelé skvělou rodinu je mi náádherně. A nejvíc miluju HO Dneska, kdybych ho viděla, tak bych ho asi chytila a táák moc umačkala ale nejde to... dneska je v práci že šak neděle  ne ale já si to vynahradím za necelé dva týdny jedem do Prahy ..to bude romantika a za týden má narozky oujééé doufám že se mu ten dárek bude líbit jestli ne tak ho bouchnu rači nebudu říkat co to je, co kdyby ta drbna tady nááhodou vlezla že ale..fakt je to super lidi takhle už to musí zůstat

Kdyby jste to dneska viděli začinalo to jako krásné odpoledne, plné romantiky, vyznávaní lásky a poslouchání písniček s náhernými texty a jak to skončilo katastrofou vím, že by mělo stačit když vám člověk řekne, že vás miluje, ale měl by to i nějak dokázat ne? a ne, že si vedle vás sedne, baví se s ostatníma a na vás si ani nevzpomene vím, pro ostatní to budou prkotiny, ale kdyby jste někoho milovali a chtěli do vykřičet do celého světa a zjistili, že se k vám ten člověk na veřejnosti nějak nemá nevzalo by vás to Abych řekla pravdu, tak mě to SERE, když budu sprostá, mám sto chutí mu napsat, že je konec, ale... co já bych bez něj dělala....vždyť ho miluju a furt ty jeho narážky " Pojď půjdem k nám, tam je místo"  to a tam to nevím co mám dělat, asi to v sobě budu muset zase udusit Jako vždy

Zažili už jste někdy tu náladu, kdy máte někdy chuť do něčeho praštit nebo něco rozbít a o chvíli později se smějete každé blbině Já ji mám třeba teď zajímavé a přitom za to může ta blbá škola chtěla jsem si dokázat, že na to mám, že jsem dobrá že i mě může někdo pochválit, ale asi se mi to nesplní, hold někdo musí být nejblbší nevím, nějak to na mě všechno dolehned, někdy mi připadá, že s na mě všichni vykašlali kvůli blbosti, mám sice lidi vedle sebe který miluju ale...někdy mi připadá jako kdybych je obtěžovala nevím jestli něco dělám špatně...nebo jim nějak ubližuju, poslední dobou...jako kdyby ...se mnou ani nechtěli ztrácet čas...možná si to vymýšlím, a asi tím sama sobě ubližuju, ale někdy se takovým myšlenka nevyhnete. Nejrači bych se někdy někam zahrabala a už nevylezla. Ale zase si říkám, život je krátký a já přece nebudu řešit takové prkotiny a znepříjemňovat si tím život....ale ...co když to nejsou prkotiny?

Se mnou je to lidi váážně hrozný
Jednou jsem v pohodě, a říkám si že je mi už fajn a že nad tím nebudu přemýšlet..a že budu dělat že je všechnou oukej..Ale pak...ani ne o chvíli později, mám náladu zabíjet a nenávidím....nenávidím tak moc až se toho sama někdy zaleknu a mám chuť se mstít..kdo by taky neměl že
Pak mám zase tu někdy svoji náladu kdy mám chuť jen brečet, přemýšlet nad tím co bylo, a proklínat se že je to moje vina že se něco stalo...
Nevím co se mnou je

Ch jo...každý říká láska je tak krásná, když ji prožíváš všechno vidíš krásnější, je ti s tím druhým dobře, ale co pak? až to všechno skončí?
Ti lidi, kteří mě znají víš že nenávidím přetvářku a lež, ano říká se že lhát se někdy musí, ale jen v tom případě, že jste ve škole dostali špatnou známku a nechcete to rodičům říct to se omluvit dá, ale tohle....ta lež..='(
Vždycky jsem si myslela, že když vám člověk řekne že vás miluje..že to myslí vážně, jn asi jsem ze starý školy a to je mi teprve 17...ale vždycky jsem na tohle věřila..
To co jsem teď prožila mě hodně bolí, a dlouho bolet bude protože vím že se z toho dlouho budu vzpamatovávat...ano říkám si " Žádnému chlapovi už neuvěřím, nenechám si lhát do očí" ale pak ...pak to přejde, a objeví se nový..něčím jiný a já znovu narazím..a s mojí smůlou..nebo štěstím? se znovu spálím...

Tak a je to tady, myslela jsem si že to bude zase dobrý a zvyknu si na ni ale opak je pravdou, nemůžu ji ani vystát. Co ona si dovolí, to ani není možné. Nejradší bych ji vytrhla ty její copánky s chemlonem z hlavy a její hlavu bych pověsila na nějaký hrad a bylo by ní napsaní" Zde vydíte příklad vrozené debility" Ať už se odstěhuj, nebo ji asi vykopnu sama..nejsem zase takový cvok, ale každý kdo by s ní bydlel jen týden tak by měl dost