Krásný Vik! 11.Leden 2008
Je mi teprve sedmnáct let,
a už píši poslední pozdrav pro tento svět.
Co dohnalo mě k psaní tohoto smutného dopisu,
promiň lásko, ale Tobě už nepíšu.
Snad láska co hlavu mi zamotala,
a následně pevné lano kolem krku omotala.
Nebo byl jsi to snad ty, který sliboval si mi celý Řím,
tak proč teď končím život se slovy tobě už nevěřím?
Nebo je to snad tím, že zahleděla jsem se do Tebe,
stejně jako pro mě už černé mraky do nebe.
Možná mohu si za to sama, že láska mi opět odešla,
sebrala kus srdce mého a o dům dál popošla.
Už nechci přemýšlet nad tím, kde stala se chyba,
já však odrazu doufám, že nejsem vinná.
Tak proč má duše umírá jak na suchu leklá ryba?
Tak ale už dost, dost bylo mých slov a těchto řádků,
já už bohužel netěším se z dalších pátků.
Proto končím život můj,
neboť vím, že ty nikdy nebudeš můj.
Loučím se s rodiči, přátelí ale s Tebou ne,
Víš proč?
Protože mé tělo bez Tebe nikam nejde.
Lásko až za hrob, mám tě ráda ve svém srdci,
to víš, na lásku umírá se snadněji přeci.
Jen lituji toho, že to nepřebolelo,
teď už jen v náruči andělů bledne moje tělo...
napsal/a: Petulinka.Feiby 23:15 | Link
