Básničky ...
23.Říjen 2007Tak jsem se rozhodla (po dlooouhém uvažovaní co tu napsat) že tady napíšu nějaké svoje básničky, které jsem v poslední době složila ... no nedivte se, žádná sláva a taky nic pozitivního ... ale jestli chcete, tak se můžete mrknout ;) ... příjemné počteníčko přeji ;) ...
Melancholie
Nevím, proč mám neustále špatnou náladu,
chtěla bych teď všechno hodit za hlavu…
Zapomenout na tebe,
dívat se jenom do nebe…
Je mi smutno…
Můžu si jen snít,
realita je však jiná…
Já chci jenom s tebou být,
hlava mi padá do klína…
Je mi smutno…
Slzy stékají mi po tváři,
ty však nevíš jak mi je…
Hlavu zabořenou v polštáři,
je ještě nějaká naděje?
Ne… není… bohužel…
Je mi smutno…
Ty nevíš jak mi je,
však každý si to někdy zažije…
Proč miluji zrovna tebe?
Vím jen jedno…
Ty jsi pro mě sen i nebe,
MILUJI TĚ NADEVŠECHNO…
16
Zas přede mnou prázdný list,
bez řádek a bez písmen,
zbývá ještě hodně míst,
jak naplnit svůj sen.
16 let uběhlo
a já žiju tady,
hodně cest se seběhlo
a já znám své vady.
16 let je v tahu,
roky nejdou vrátit zpět,
měla jsem však snahu,
vyplnit svůj sen.
To se však nepovedlo
a já tu teď stojím,
z mojí cesty mě to svedlo
a osudu se bojím.
Co je ještě přede mnou
a na co prostě nemám,
vzpomínky se ve mně pnou
tak na co sakra čekám?
Už dochází mi snaha a naděje,
bojím se budoucnosti,
všeho co se kolem děje
a trápím se minulostí…
Můj život
Když je čas přemýšlet,
zas vrací se ten pocit.
Nechci si jen domýšlet,
co v životě chci prožít.
Můj život není sen,
ale snila bych ráda.
Furt utíká za dnem den
a já ztrácím kamaráda.
Ten pocit už dávno znám,
není vůbec nový.
Své pocity ukrývám,
osud v myšlenkách mi loví.
Má duše zas padá na zem
a já ztrácím sílu.
No tak už jsem asi blázen,
hledám zemi svobody a míru.
Bolest
Hodně jsi mě zklamal,
to už nejde takhle dál.
Celé srdce jsi mi zlámal
a všechnu mou naději jsi vzal.
Krvácí mi srdce,
máš pravdu je to minulost.
Ale chtěla jsem jít ruku v ruce
a nezažít si tuhle zlost.
Ono to bolí,
třeba nevíš jak.
Strašně těžce se to hojí,
no bohužel je to tak.
Naučil jsi mě milovat,
za to ti děkuji.
Ale proč, když teď city musím schovávat,
maximálně sny si maluji.
Chci jen ať víš že to bolí
a že to bolí moc.
Možná to je i vinou mojí,
tak už teda na vždy dobrou noc…
Moje city
To co k tobě cítím,
to je asi láska.
Snad nějaké štěstí chytím
a tvoje city nebudou jen sázka.
Ale já už jsem to vzdala,
šance žádná, bohužel…
Všechnu lásku jsem ti dala
a ty jak bys oněměl.
Zapomenout se však nedá
a to na tom nejvíc bolí.
Na mě asi smůla sedá,
třeba je to vinou mojí.
Chtěla bych ať víš co cítím,
ale říkat ti to nebudu.
To už radši slz se chytím
a zalezu si do sudu.
Na všechno jsem pořád sama
a tak žít, to nejde!
Je to špatné mezi náma.
Snad moje mysl z tebe sejde….
…Chci zapomenout
Myšlenka
Mé myšlenky něco tají,
jsou smutné.
Se životem si zahrávají,
rozum jim to však včas utne.
Smrti se bojím,
ale nechci už žít dál.
Uprostřed davu sama stojím,
všechno mi už osud vzal.
Já vlastně nežiju,
jako tělo bez duše chodím.
S osudem se nebiju
a v myšlenkách se brodím
Pád
Zažila jsem pád,
sáhla jsem si na dno.
Já se nechci pořád bát,
zapomenout nepůjde tak snadno.
Má duše pláče,
srdce krvácí.
Nálada mi skáče,
život se obrací.
Bolest zůstává
a duše stále čeká.
Rozum jen tak postává,
srdce krvácí jak řeka.
Strašně to bolí,
nemám pro co žít.
Pomalinku se to hojí
a já už chci KLID!
Pláč
Stále brečím,
nevím jak dál.
U okna klečím,
cítím jen žal.
V srdci kámen,
v mozku krach.
S životem ámen,
láska je vrah.
Pocit
Už je to tu zase,
ten pocit nicoty a beznaděje.
Zas se ztrácím v čase,
co se se mnou sakra děje?
Proč už je to zase tady?
Nechci tento pocit znát.
Nevím si už prostě rady,
chtěla bych se umět smát.
Smát se všemu a i sobě,
ale moc dobře se necítím.
Proč se cítím jako v hrobě,
vždyť přes slzy už nevidím.
Láska, beznaděj, smutek a nicota,
z toho je mi špatně.
Ještě také samota,
mé srdce už není v mapě.
Už je mrtvé, na dně leží,
jen sny mu už v hlavě běží…
Pocit viny
Opět dobývá mě smutek,
padá na mě nicota.
Dobrý duch už ze mě utek,
zbyla jenom samota.
Už zavírám oči a klopím zrak,
ty jsi přišel…
Však nevěděl jsi co a jak,
když jsi mě tu takovoudle našel.
Já byla normální,
jen ostýchavá svými činy.
Tys byl moc spontání
a já uvědomila si svoje viny.
Ten pocit viny…
Dostal mě na kolena…
Vždycky jsi byl jíný…
Proč
Proč se trápíš stále,
chtěla bych ti pomoct…
Jde to pořád jenom dále
a už je toho na mě moc.
Není mi to jedno,
páč já ráda tě mám.
Nechci ať si sáhneš na dno,
tak proč to děláš já se ptám!
To záleží jen na tobě,
ty se musíš snažit.
Děláš utrpení hlavně sobě,
musíš si svého života vážit!
Prosím, už se netrap,
to vůbec není dobré.
V životě je mnoho etap,
dělej radost hlavně sobě...
Příběh
U okna sedí
a z okna kouká ven.
Všichni na ni hledí,
NE, to není sen.
Slza padá do klína,
už zavírá oči.
Takhle to vždycky začíná
a brekem končí.
Ano je to příběh můj,
o samotě, smutku.
Nechci jenom kopat hnůj
a žít jen v zármutku...
Sama
Jsem sama, já to cítím,
to nemůže jít takhle dál.
Vždyť já tě ve všem vidím,
ale osud už mi city vzal.
Zbyla mi jen láska,
ta k tobě, co mě pořád trápí…
Můj život je jako maska
a moje city za to platí.
To není fér,
NE už dost!
Já nemám na výběr.
Svět mi k tobě boří most.
Chci milovat jako všichni
a také být milována.
Už si říkám „lásko ztichni“,
smůla jako malovaná.
Proč zrovna já se musím trápit,
je mi smutno takhle sama…
Vím, život se může obrátit,
nepřála bych to nikomu.
Není to vůbec sen,
je to jak spadnout do lomu
a nedostat se nikdy ven...
Smrt
Vím, hodně lidí má ze smrti strach…
Smrt ale byla, je a bude…
Je to v životě velký krach..
Po ní vždy slza v očích jen zbude…
Smrt je bolest, utrpení, strast…
Pro ty co zůstali…
Život je potom past,
pro ty, co lásku darovali a smrtí ztratili…
Bolest pro tebe i pro ostatní…
Když ztratíš koho máš rád…
Smutku říkáš „tak vypadni“
„nechci s tebou dál bojovat!“
Smrti však nikdo neuteče…
Tak žij dokud je jak..
Smutek se strašně vleče…
Tak ať ti neujede vlak…
Žij jak nejlíp umíš
a užívej skvělých chvil,
jednou pak navždycky zmizíš
a budeš litovat, že sis to neužil…
Zapomenout…
Zapomenout na tebe bych chtěla,
ale mé city si tě chrání.
Stačí jen pohled na kousek tvého těla
a mé srdce už nikdo neubrání.
Někdo chce lásku,
tu já už vzdala.
Moje city jsou na vlásku,
jen tebou bych se zlákat dala.
Chci dar zapomínat na lásku,
na tu která trápí mne.
Nedávám svůj život v sázku,
ať už z myšlenek mi to vypadne!
Ano, ty jsi ta bolest, to trápení,
já už nechci myslet dál!
Měj prosím chvilku strpení,
ať mi tě život ze vzpomínek vzal!
Ztraceno
Ztratila jsem víru,
ztratila jsem slova.
Ztratila jsem sílu,
chci zas začít znova.
Ztratila jsem naději,
ztratila jsem důvěru.
Už je o rok později,
nenávidím nevěru.
Ztratila jsem duši,
ztratila jsem sebe.
Málo kdo to tuší,
miluji jen tebe.
Ale kvůli tobě jsem všechno ztratila
a získala jen bolest, strast.
Tebou jsem mé srdce zabila
a život je teď pro mě past.
Závěrečná
Chtěla bych žít po tvém boku,
neskládám jen tuto sloku.
Miluji tě jak nikoho.
Mám ještě žít? A pro koho?
Vždyť to pořád jenom bolí,
za chvilinku mě to skolí.
Furt to v sobě nosím
a o zapomenutí svět prosím.
Ale stále je to tady,
nevím si už prostě rady.
Ne, prosím, vzpomínky bolí,
už bych chtěla, ať se to vše zhojí…
tak jestli jste došli až sem tak vám tedy ze srdce blahopřeju :D ... třeba můžete napsat i názor ;) ... děkujuuuu :) ...
napsal/a: PetulkaaaM 19:17 Link
Komentáře
Therysha 20.02.2008 20:52:33
Peťulko.. moc krásné smutné básničky. takové ze života. Tyhle pocity zná asi každý a ty si je navíc uměla i krásně popsat. děkuju, že jsem si je mohla přečíst. Jsi talent! :-*
