KONEC...
Okna jsou zasněžená,
"konečně" říkám si.
Ale tebe se pořád nemůžu dočkat, kde jsi?
Wrať se mi,
copak newidíš jak sem na dně?
Jsme to přece pořád my a potřebuju Tě.
Wíš, co jenom pořád dělám?
Slzy z mých twáří utírám.
Už to nezwládnu, je toho moc.
PROTO LOUČÍM SE S TEBOU,
MILUJU TĚ STRAŠNĚ MOC.:(
BEZBRANNÁ
Nevím co se děje...
Nevím co si myslet...
vím jen to, že moje srdce je jen twoje.
Nevím co mám dělat.
Snad zavolat? Nebo počkat?
Proč maluju pořád tvoje jméno?
Proč vidím pořád jenom tebe?
To je jediná odpověď, kterou vím.
MILUJU JEN TEBE:/
ZTRÁTA
Když ztratíte někoho blízkého,
tak je to rána do tebe samého.
Ty si w tom newinně,
on si to zawinil.
Měl problémy w žiwotě,
kwůli nim se prostě a jednoduše zabil.
Wšechny nás tady nechal, i ty co ho měli rádi.
Už honem ze žiwota spěchal,teď už bude jenom nad námi.
Od problémů se neutíká, to sem mu říkala léta.
Ale on neposlouchal a swůj žiwot si už nežil dál.
Našla sem ho tam, slzy w očích teď mám.
Udusil se,žiwot si wzal,
w našem srdci nawždy zůstal.
STEJNĚ JAKO KAPKY DEŠTĚ PADAJÍ,
TAK NAŠE SLZY SE NIKDY NEZASTAWÍ
SMUTEK
Jsem jenom uzlíček nerwů a strachu,
ty jsi mě zašlapal do špíny a prachu.
Bojím se toho, co bude dál,
wšechno mý štěstí, wšechno si mi wzal.
Pořád jen pláču, utírám slzy,
a ty mi řekneš, že tě to mrzí.
Jak jsi mi moh tak dlouho lhát,
moh si se klidně mou láskou stát.
Byla bych takowá jakou bys chtěl,
co by sis přál, to by jsi měl.
We chwílích těžkých,byla bych s tebou,
zahrnowala bych tě láskou a něhou.
Usínat spolu,budit se w objetí,
zase mám na twáři slzičku dojetí.
Jsem asi snílek, že ti tak wěřim,
klidně se zase ti do rukou swěřim...
BOLÍ TO!!!
Já už nechci žít, na co je mi žiwot,
když tě nesmim mít?
Proč to tak bolí?
Srdce se mi drolí.
Chtěla bych tě mít, teď o tom můžu jen snít,
na papír padaj mi slzy,
wrátíš se mi brzy?
Nechci se už trápit,
ale ty se nechces wrátit!
Nemáš mě rád
a už mě nechceš znát,
a tak pláču ...
PROČ SI MĚ NAUČIL MILOWAT?
ROZCHOD
Láska dokáže trpce bolet,
dokáže i sladce wonět,
nutí tě srdce slyšet.
We swých snech já s tebou jsem,
pluji s tebou nad ránem.
Oči slepé, srdce bolí,
tohle už nikdo nepochopí.
Slané slzy polykám,
na krásné chwilky wzpomínám.
Být s tebou už nemůžu,
jak ten smutek přemůžu?
Chwíle s tebou sladké byly,
teď se ale rozplynuly.
Byls mé teplo,
byls můj chlad.
ZLOMILS MI SRDCE - napořád
TÁHNI!
Já tě milowala - ty sis hrál.
Já tě proklínala - ty ses smál.
Teď je to tu znowa,
ztrácí se mi slowa...
...nic jsi nechápal.
Minulost, přítomnost - jakej je w tom rozdíl?
Sčítám nebo násobím, wždycky wyjde podíl.
Už jsi tady zas, třese se mi hlas...už aby ses klidil!
Láska, přátelstwí, nebo něco uprostřed?
Twá slowa mě zabíjí jako jed.
Já jsem twá oběť, tohle je má zpowěď...
...TÁHNI!Říkám naposled.
NENÁWIST
Jakou nenáwist musíš nosit w sobě,
když se tak ke mně chowáš...a už neříkej NIKDY, jak já tobě!
Kolik zlosti w sobě máš, že mi žiwot ničíš a wůbec to newnímáš.
Jak daleko umíš zajít a čeho jsi ještě schopný,
sakra ja se ničím a křičím do tmy a nikdo to neslyší!
Wšichni po špičkách kolem mě chodí
a newidí tu bolest a touhu s ní skoncowat.
Wšichni se potichu diwí a neumí pohlazení darowat!
Přijdu si jak wězeň, uwězněná sama w sobě!
Uzawřená, potopená...A TO JEN KWŮLI TOBĚ!!!
UTRPENÍ
Nespala jsem celou noc,
se strachem chci se ptát
a odpowědí znát hrozně moc.
Proč šlo jen o to se mnou spát?!
Nečekala jsem že to přiznáš,
ale je dobře, že to wím,
myslela jsem, že wšechno znáš,
tak proto snad ti nic nepowím.
Strašně si mě zklamal,
a já newím jak dál,
puzzle jsi se mnou skládal
a já ani newím,
jak teď žít mám?!
JAK TI MÁM JEN ŘÍCT
ŽE UŽ SAKRA NEWÍM JAK TAKHLE ŽÍT??!!
ZKLAMAL JSI MĚ
Já po tobě wždy moc toužila,
dušička má se jen kwůli tobě soužila.
Chtěla a měla jsem tě moc ráda,
Bohužel ne jako kamaráda!
Tulit se, mačkat,v náruči ti usínat.
Jen na tebe jsem musela we dne, w noci myslíwat.
Proč můj sen se nesplnil?
Wždyť nám bylo spolu krásně.
Kdyby jsi chtěl,skládala bych ti i básně.
A když twé rty zakryly mé
a twůj jazyk něžně si u mě w ústech hrál...
V tu chwíli myslila jsem, že jsi o mě také stál.
Mýlila jsem se a ty ses wíce neozwal...
ZAPOMENOUT NA PRWNÍ
Tys do žiwota jsi mi wstoupil, mé srdce tak nawždy koupil.
Já dala ti ho ráda, teď oči pro pláč...Pro kamaráda?
Jak ráda bych se k tobě wrátila,
do twého žiwota znowa wstoupila.
Teď už to asi nejde, já wím,newím jestli to někdy pochopím.
Já wážně tě ráda měla,to s tebou jsem nawždy zůstat chtěla.
Tys chowal ses wšak ke mě chladně,
snažila jsem se twou lásku získat,ale marně.
Chtěla jsem, abys mi lásku opětowal,
ale pokaždé ses se mnou dohadowal.
Teď už ta láska zachránit nejde,
každá láska jednou přejde.
Tak přes welké moře plout...
ale nejde zapomenout:(
OBĚŤ PRO LÁSKU
Ležím a wzpomínám,
S nožem w břiše umírám.
Umírám, ale pořád na tebe myslím,
jsi něco co já potřabuju,jsi jako kyslík.
Cítím bolest u srdce a po celém těle,
lásko, fakt nechci žít bez tebe!
Nůž od krwe mi z břicha trčí,
krew ze mě proudy crčí...
Už pár minut umírám, okolí newnímám,
jen na tebe wzpomínám...
AŽ PŘÍJDEŠ MI DÁT NA HROB RŮŽI,
WZPOMEŇ SI NA HOLKU,KTERÉ SES DOSTAL POD KŮŽI...
BOHUŽEL
Já tě milowala, já tě ráda měla.
Myslela jsem,že je to i naopak,
ale pak přišel prudkej dopad.
Je to už půl roku,
co jsme od sebe.
Už netoužím být spolu trochu,
ublížils mi,ani newíš jak hajzle.
Jak mám zjistit to,
jestli jsi mě milowal?!
W hloubi duše,myslim že jo,
podle toho jak ses chowal.
I když jsi mi tolikrát lhal:(
Už nad tim radši nepřemejšlim,
skoro už si kwůli tobě celej žiwot ničim.
Seru na to,
jinak by to špatně dopadlo.
Chci už se od tebe odpoutat,
a pak zjistim,že tě chtěj na naši školu dát.
A od 1.září se mě wšechny wzpomínky promítnou w hlawě.
A bude to tady zas,pěkně po kupě.
Snad už nebudeš dělat swiňárny,
běž s nima do prdele!!!
...
...
Přítel je ten, komu jsi ublížil, ale on se vrátil, aby nikdo neublížil TOBĚ
Přítel je ten, kdo o tobě ví všechno a přesto tě má rád.. Kdyby měli všichni mí přátelé skočit z mostu, neskočila bych s nimi. Čekala bych na dně, abych je chytila.
Člověk bez přátel je jako anděl bez křídel.
Chyba je, když věříš každému, ale chyba je i to, když nevěříš nikomu!
Život je jako hodina matematiky... Počítáš, počítáš... až zjistíš, že jsi udělal chybu. Chceš začít znova... A v tom zazvoní...
Když Ti někdo ublíží, usměj se na něho, ať nevidí, jak moc to bolelo...
Každý jsme anděl s jedním křídlem.Aby jsem mohli vzlétnout, musíme se obejmout.
Když se zavře jedna brána ke štěstí, další se otevírá, ale my se často tak dlouho díváme na zavřenou bránu, že si nevšimneme té, která se pro nás už otevřela.
Štěstí nezáleží v tom, mít mnoho, ale být spokojen s málem.
Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve tvém životě, má jen 60 minut.
Život je jako bonboniéra, nikdy nevíš co ochutnáš...
Milovat je krásné, ještě krásnější je být milován a vědět, že pro někoho něco znamenám.
Nejbolestnější je vedle někoho sedět, někoho se jen tak letmo dotýkat, plakat pro něj po nocích a vědět, že ho nikdy nemůžeme mít...