Hromosvody   18.Červen 2007


Nebe ztrácí hlavu

chce uniknout davu

co ho prosí o zázraky

prosím ho já a ty taky

po hromosvodech sjíždí blesky

já proudím v nich a je mi hezky

spíš pod stromem zapomění

sny se každou chvíly mění

v oknech tvýho domu hoří

chci uhasit je vodou z moří

sůl rozpouští se na dně srdce

už nechci doufat,ale přece

pokusím se o záchranu

než sama taky ohněm vzplanu

zabalím tě do listí

snad to nikdo nezjistí

černá káva místo pláče

dnes večer doma čekám hráče

o tvoje sny dnes budem hrát

snad naučím se prohrávat

než někde v nebi ztratím hlavu

než rozplynu se někde v davu

už nevěřím na zázraky

prohrála jsem a Ty taky.

napsal/a: Pisatko 09:37 | Link komentáře (1)



Čekání  


Čekám....nevím na co. Snad pořád nepřestávám doufat, že se dočkám rána.

Jak jsem najivní. Dobře vím, že světlo slunečních paprsků už nikdy neuvidím.

Že už nikdy neucítím tu zlatou zář, která každé ráno obejme celý svět a dá mu nvou naději, a možnost uniknout ze tmy a z nejistoty.

Já už tohle nikdy nezažiju. Už nikdy to nepocítím.....


Čekám.....vím na co, ale nechci si to přiznat. Nechci myslet na to,že konec se blíží. A tak si představuju JEHO pohled.Jeho jasný a pronikavý pohled, který měl v sobě tajemnství, které se mi nikdy nepodařilo odhalit. Prohlédla jsem ho, až když umíral. To tajemnství,se jmenovalo "strach".

Ano-on,který se NIKDY nebál a byl vždy výtězem,měl v očích strach.Nosil ho v sobě.ale nedal mu šanci projevit se.Možnáproto byli jeho oči tolik zvláštní. Odhodlané a pevné ale vždy v nich byl záblesk čehosi...čehosi zvláštího...záblesk strachu.


Čekám. I já mám v očích strach........měla jsem ho v sobě, jako on. Říkával mi,že mám zvláštní oči. Že mám zvláštní pohled který v sobě ukrývá tajemnství, ale že ho nedokáže prohlédnout.

Umírám jako ON......to jeho strach přežíval v mých očích.......

napsal/a: Pisatko 09:35 | Link komentáře (0)



Každý se ptá   29.Květen 2007


Každý se ptá, co Tě trápí, když se mračíš.
Každý se ptá, proč smutnou tvář v dlaních ukrýváš.
Hloupé je vzpomínat, když můžeš znovu začít,
hloupost je sedět sám v koutě a jen se litovat.

Každý ví, že za chyby se platí,
přesto i kdybys stokrát chtěl, nezapomeneš,
když ze světa se ztratí ten,
koho v hloubi duše nenávidíš a přesto miluješ.

Pozdě litovat, vždyť ze vzpomínek žít se nedá,
směješ se, přesto že chceš plakat,
Tvá duše je bolavá a bledá.

Každý se ptá, proč se směješ,
proč bolest svou nedáš na sobě znát.
Nechápeš to? Ne? Ani nemůžeš,
je těžké umět radost předstírat!

napsal/a: Pisatko 20:40 | Link komentáře (1)



Proč?  


PROČ mi všichni říkají mlč,když si chci promluvit?

PROČ mi všichni říkají neplač,když se mi chce plakat?

PROČ mi všichni říkají miluj,když není nikdo,kdo by mě měl rád?

Budou mi také všichi říkat ,,dýchej'',když budu umírat?

napsal/a: Pisatko 20:26 | Link komentáře (1)