Dnes jsem si ji nedokázal odpustit. Svůj těžký boj prohrávám. Hned ráno, když jsem vstal, uviděl jsem ji v celé své kráse, jakoby právě teď vyšla z boží továrny na rozkoš - rozbalenou a krásně voňavou. Dívala se na mě a její štíhlé tělo říkalo "vem si mě". Chvíli jsem odolával, stál u otevřeného okna a pouštěl dovnitř studený vzduch, když v tom se najednou v závanu větru otočila a já věděl, že ji musím mít! Není lehké vydržet tolik dnů, moci se jen dívat nebo dotknout zakázaného, krásného, sametově bílého těla. Nečekal jsem a vykouřil ji tak rychle, jako bych stál právě na zastávce a v dáli viděl přijíždějící linkový autobus. Vznesl jsem se do oblak a aspon na chvíli zapomněl na strasti posledních dnů... Slastné opojení však netrvalo dlouho a jako každá před ní mě opět opustila - rozpustila se v mlze a kouři pochmurného, tmavého pátečního rána. Byla to tento týden pátá obět mého nekontrolovatelného chtíče k Philip Morris a.s.!!!