Určitě jste všichni zažili takovej ten pocit,kdy vám je štěstím do breku ale zároveň nevíte co váš čeká,...tady tohle ja si posledních 14 dní zažívám pořád ale nevím jak to mam popsat.Ale,vybuchlo to dne 31/12 v 10:45,teda tohle datum a tenhle čas se mi z pamněti už NIKDY nesmaže.Narodil se mi totiž bráška malej bráška kterýho od první chvíle co sem ho viděla miluju.Měli jsme ve hře spoustu jmen  a jednu dobu sem mu říkala aji Marek,Marečk,...,ale ja nevim proč mě napadlo méno, který se naším tak líbío ,že sme ho pomenovali Daniel....Daneček,Dan, prostě je to můj kluk.Už když sem ho poprvé viděla,bylo mi jasny,že za něho budu ochotná aji dýchat,žít a položit život,že ho miluju a když mě ten malej tvoreček chytne prst tak mam hroznou radost......asi jak sem říkala,pocit že radosti brečíte,ale strach že nevíte co bude dál,protože je jasny, že teďka s náma bude Daneček napořád a,že to nejde vrátit z5...a je mi jasny že to za pár let nebude  anečku ale ,,Dane neser´´ ale to je jedno,je to úúúžasněj pocit..an incredible feelin´ a ja sem hrozně ráda, že už nebudu nikdy sama ale s mým broučkem ...