Milovat či ne-e... 08.Říjen 2007
Todle je zvláštní otázka, láska je totiž krásná dokud nebolí. Na 
Valentýna2006 sem začala chodit s klukem kterýho sem znala 3 dny, ale řekla sem si proč ne?!
Zamilovala sem se do něj
byl to první a zatim jedinej kluk kterýho sem kdy milovala
! zároveň to byl muj první delší vztah (tim myslím delší než do tý doby max. 14 dní) zustala sem s nim 3 měsíce a kousek... Moc sem ho milovala jenže oba dva sme dělali chyby,
někdy byl celý dny jen semnou a já byla št'astná že ho mám
pak sem o něm několik dní neměla ani zprávu... Každej večer sem seděla doma za tmy ve svém pokoji koukala na mobil a plakala a doufala že příde aspoň jedna smska...doufala sem marně...nic nepřišlo
vztah s nim utužovalo to že sem ho často neviděla nebot' se mi po něm vždy začalo tak stýskat že sem mu byla schopná odpustit i vraždu... jenže pak nastal ten zvrat lépe řečeno osudová chyba, ale té chybě předcházelo to že on měl jet do 
ŠVP
a posledni dny kdy sme mohli byt spolu odjelplostě jentak odjel se svym nejlepším kamarádem k němu na chatu... když odjel do švp tak já si nic neuvědomila šla sem plostě bezmyšlenkovitě hrozně sem ho milovala a pořád miluju...
ale tenkrat sem si začala něco s tim jeho kamarádem... jemu bych se nedokázala podívat do očí až by přijel a tak sem mu etě do ŠVP volala co jsem udělala a řekla sem mu že další rozhodnutí už sou jen na něm a že ho miluju oplavdu těch následujících pár dní bylo strašnych. Když sem zaslechla, že autobus již dorazil najednou sem nevěděla co dělat mam brečet a koukat se do země až ho uvidim či podívat se mu do očí nebo se mu snad mám vyhejbat? ano brečet se mi chtělo, ale zvládla sem to. Dohodli sme se na tom že spolu zustanem
vydrželo nám to asi 5 dni. Kdekoliv sem ho potkala poznala jsem ho již na dálku, chtělo se mi brečet vždy když prošel okolo, ale jeho otázka "Ty se nevítáš?" mě dorazila neměla sem dost sil na to abych mu řekla ahoj natož abych ho obejmula.. vždy když odchazel tak já stála jak když by mě přikovali jen sem koukala jak odchází a padali mi slzy. On to snad etě dneska neví, ale já se snažila kolikrát i koukat kam de abych se mohla jit podivat jestli tam pak nekde nestoji, ale nestál, byla sem zoufalá a chtěla si vzít život.
Rozbrečela sem se vždy když odešel a když si ke všemu etě rejpnul tak sem měla pocit že najednou se mi propadá půda pod nohama
Hrozně sem si přála mít ho zpět, povedlo se mi to jednou a to jen na tejden, upadala sem do depresi po dalším rozchodu s ním... Doufala sem že uplynulejch 4-5 měsíců to zpravý ale nestalo se tomu tak je to pořád stejný jen ted už to zvládám tak aby on nic nepoznal nebot je to láska mého života a proto pro mě neni duležitý to že ho musim mit jen já, ale je duležitý jeho štěstí...
Vždycky sem si myslela že když se dva miluji a ten jeden pak zradí tak to bolí jen toho zrazenýho
ale zmylila sem se boli to i toho dotycnyho, ktery byl tim zradcem!
Rád by pak vzal čas zpět a nikdy nic takového neudělal takže z vlastní zkušenosti radím nikdy vám za to nestoji nikdo jinej než ten koho milujete a on miluje vás...! timto končim svuj smutný příběh... :-(
napsal/a: R_O_K_Y 22:20 |
Link
