Marny boj_abyste se nenudili:)
26.Prosinec 2003 Marný boj
Chci vám vyprávět svůj životní příběh,jež se od těch vašich možná ani moc neliší.
Udělejte si pohodlí,sundejte si pokud možno i růžové brýle,které vám systém nasadil a
začtěte se do smutného příběhu teenagera,poznávajícího tento prohnilý svět.Věřte mi, že si nedělám legraci, když vám řeknu, že jsem \"TO\" prokouknul až teprve před několika lety. Ptáte se asi, co je to \"TO\". Hned vzápětí vám to s dovolením vysvětlím. \"TO\" je můj denní chléb,
je to stvoření z pekla,jež mě zaživa a bez milosti užírá.
Den co den mě pronásleduje a pokaždé mě chytí. Ještě nevíte o čem mluvím? Mluvím o životě,
vymykajícím se mým představám o svobodném žití. Svoboda?
Jen slovo, visící ve vzduchu jako nevyřčené přání. Slovo, jehož význam nám očividně uniká. Skutečná,
místy se vyskytující svoboda, je už ve svých zárodcích rozdrcena železnou pěstí systému,
poplivanou anarchisty a podobnými hnutími. Nakolik se cítíte svobodnými občany?
Ne, ne, ne slovo občan je součást vaší společenské totožnosti a systém vás jím ocejchoval
ještě když jste byly v posraných plenách.
Takže jinak.
Položte si tuhle otázku nahlas v koupelně před zrcadlem a možná svůj skvělý občanský život uvidíte
i z jiné stránky. Chuť do života je mizivá, jestliže se váš denní režim neustále opakuje.
V 7 ráno vstávat, nažrat, umýt se, jít na autobus, v 8 ve škole, za sedm hodin zase doma a za chvilku je večer,
čumět na televizi a jít spát. Nesporně ubíjející pro člověka
svobodné mysli. Není dne, který by ve mě nezanechal stopy zhnusení. Polovina dne, trávená \"dobrovolně\"
v lavici, doprovázená nudnými a neuvěřitelně nepraktickými kecy profesorů, kteří nemají za celý svůj trapný
život na práci nic jiného než v dospívajících zabíjet přirozené pudy a jejich volný čas. Tak vidím školní výuku,
která se stala náhradou za šťastné dětství strávené radostí z volnosti. Neděláte to, co chcete. Děláte to,
co chtějí ostatní, co po vás žádá společnost a systém.
Hned po narození před vás společnost postaví koleje a na ně vlak.
Ten vlak vyráží z bodu A a putuje časem do bodu B. Bod A zde symbolizuje vaše zrození a bod B tím pádem
konec (?) vašeho života-smrt. Představte si,že vás do takového vlaku posadí spolu s dalšími novorozeňaty
a ten se rozjede.
Čím víc stárnete, tím víc vlak zrychluje a vy slábnete. Stále jen sedíte a žijete ve vlaku s ostatními, kteří vám nedovolí svobodně jednat. Začnete se proto cítit ohroženi a vytlačováni. Za okny vlaku se míhá překrásná krajina, hory a lesy, zalité vycházejícím sluncem. Tam venku tušíte něco,co vám dosud chybělo-svobodu.
Uvažujete, co dál- buď zůstanete sedět a budete čekat, až s ostatními dorazíte do bodu B a nebo otevřete dveře
a z prokletého vlaku vyskočíte. Co je silnější, strach a nebo svoboda, jež vás přitahuje jako magnet?
Bojíte se snad, že si rozbijete při skoku za jízdy držku? Jestli ano,
tak pak je zbytečné jakkoliv svými myšlenkami vybočovat ze zavedeného normálu a je snad lepši se přizpůsobit
nudnému životu, strávenému pod ohranými křídly systému s vytetovaným kolektivizujícím znakem OBČAN.
A pokud by jste se přeci jen odvážili skočit, buďte tím, na co máte od přírody právo svobodným živým tvorem.
napsal/a: Raskoln1kov 13:24 Link
Komentáře
DC-9 14.05.2018 15:10:01
:)
