Kdyby se mě Bůh zeptal, jakou bych chtěla mít vlastnost či jakou bych chtěla umět dovednost, nepřála bych si jako většina lidí být nesmrtelná, neviditelná nebo umět číst myšlenky. Stačila by mi jedna velice prostá a obyčejná věc. A to - umět zapomenout. Zavřít oči a když je znova otevřu, tak nic nevědět. Něvedět, co je to bolest, utrpení nebo jak ošklivě bolí láska neopětovaná... Zapomenout na všechno to ošklivé, co se mi kdy stalo... Zničit všechny ty vzpomínky a vymazat jizvy na srdci. Říká se, že čas je nejlepší lékař. Všechny rány zacelí. Ano, neříkám, že to není pravda, ale jak dlouho to trvá, než člověk zapomene?? Měsíc? Rok? Roky??... Proč život není jako kazeta, kterou můžu stopnout? Stopnout okamžik, vychutnat si ho... a... ZAPOMENOUT!

Komentáře

« Domů | Přidej komentář