Těžký život

Chtěla jsem vážně milovat,
a to jenom Tebe.
S tou nemoci bojovat,
a né Tě pozorovat právě z Nebe.
Ta nemoc velmi zlá byla,
ty věděl jsi to sám,
já ale stále snila,
jak své srdce Ti dám.
Mé sny se náhle rozplynuli,
to nemělo se stát,
dny života plynuli,
já ted´ musím umírat.
O úsměv se vždy snažíš,
i když slzy v očích máš,
jak bezbranou mě nacházíš,
na krásné chvíle vzpomínáš.
Vždy,když domů musíš jít,
tak si přješ jen,
at´ mě můžeš políbit,
i v ten příští den.
Opět se ptám sama Sebe,
proč Bůh mě k sobě už chce vzít??
Jsem mladá nechci ještě do Nebe,
tak proč nenechá mě žít??
Ted´ vše to začlo houkat,
to znamení je,už musím odejít,
Já chci se ještě chvíli koukat,
jak snaží se mě zachránit.
Když Ty opět k postely mé přicházíš,
a nevidíš mě ležet v ní,
se slzami odcházíš,
tvé srdce rázem zkamení.
Já vidím Tě z Božské výše,
jak městečkem kráčíš,
pořád mlčíš,chodíš tiše,
na celý Svět se pořád mračíš.
Opět slzy v očích máš,
když u mého hrobu stojíš,
kytky na něj pokládáš,
v tom slzy hnedka rojíš.
Sleduji Tvůj každý Krok,
který neví už kudy jít,
dneska je to přesně Rok,
co musela jsem z toho Světa odejít.