Zvědavá tráva ohmatává dlaně,
planoucí dlaně,
rohozené,
a ptá se jich
kdo je tu zanechal odevzdaně spát.
Vzdálená píseň připlouvá tmou,
zářivou nocí zářijovou.
A dlaně mlčí dlouhý monolog,
složený s tepů,
které horce pálí
a srší vzhůru,aby ppohasínaly,
když nedostihnou hvězdy nejbližší...
Kdo nezná lásku,která bolí a přináší štěstí,nepochopí mé básničky...ani jedinou