Nejhorších 5 minut a 11 sekund v mém životě.Zavolala zcela nečekaně. Utajený volající. Jen to prozvonilo. Pche. Pak zase. To už jsem se namíchla a rozhodla jsem se ten telefon držet nonstop v ruce, abych to tomu blbýmu vtipálkovi zvedla. Ha ha ha.Napotřetí to zvedu a zaječim nejnaštvanějc, jak jen umim: "PROSIM?!" A tam se ozve: "Good evening, can I speak to Anna please?" A já"ooooooo....jéééé.... no..... helou. it's me!" No a v tomhle duchu toprobíhalo. Začala se mě ptát na nějaký věci a mě už bylo blbý pořád jenopakovat: "oooh, that's cute [fine, nice, cool etc.]" a tak jsem se jí zeptala, co dělaj děti. To ji zabavilo na dobrý dvě minuty a něco mlela. Vlastně jsem se to ani nesnažila překládat, jen jsem pochytila,že malá se snaží chodit a že je mnohem větší, než si myslim. Už to vidim - přijedu tam a tam bude stát místo desetiměsíčního miminka nějakej teenager. Jako ale trapas. Opravdu z toho mám špatnej pocit.Nejsem si jistá, jestli to zvládnu, o tak malý děti jsem se nikdy nestarala. Ani sem na to nešáhla. Nikdy. Tak nevim jestli mám couvnout a najít si někoho, z koho ten pocit bude lepší..