Včerejší dávka deprese | Moje kecy aneb kdo chce ať čte
- Bodni mě a tisícktrát bolest mou ucítíš sám... Zabij mě, pak procitneš s každou z těch ran... Miluj mě a budeš trpět nejvíc, až uvidíš, jak umírám...
Nebýt lásky, nebyl bych nikdy zklamán. Nebýt lásky, nebyl bych nikdy šťasten
Jsi touha po všem, co nemůžu mít. Jsi život, o kterém chci snít. Jsi moje všechno a nic. Jsi jeden a přesto nad tisíc!
Plus jeden, který bych ráda věnovala své net_friend:
- Nebudu brečet, nebudu se smát, nebudu tě prosit, abys mě měl rád
A jeden přímo od ní, ten který je pravdivý a vždycky, když si na ně vzpomenu, se přestávám bát...Protože kdo ví, jestli smrt není vysvobozením? Samozřejmě že není, ale...ten citát se mi prostě líbí. Snad je ve mě kus romantika?
- Smrt nebolí tak jako láska
A na závěr trochu sentimentality - nikdy Ti nebudu moc dostatečně říct, co pro mě znamenáš, NicQ. Já jsem Ruxandra a ty Mihaila a ač přestože jsme žily každá v jiný době a navzájem se neznali...spojoval nás Bela a naše láska k němu. A mě přijde, že člověka, který mi rozumí tak jak ty, není ani možné najít, že to snad musí být sen! Jsem ti strašně vděčná za všechno, co pro mě děláš, že jsi tu Ty a Tvoje vzkazy a Tvoje věčně praštěná nálada, ač vím, kolik bolesti se skrývá za Tvým statečným úsměvem...Já ti přeju, abys byla šťastná. A nezapomeň, že do Targoviště, na Bran a Poenari jedině spolu!!!
Mám tě strašně moc ráda
(i když podle tebe Ang krákorá!)
P.S. Jeho modré oči bych někdy chtěla vidět na živo:-)
