Kapky dešte  stékají mi potvaři .... rozpouští slané slzy bezmoci která mě v tomto překrasném počasí zastihla ... Padají .. padají jen pro mne .. sou jich tisíce a každá jedna jako druhá bodají mě jak jehli .. nenávist a laska padá  z nebe jako by jediný déšť vědel jak težko mi je ... a chce mě srazit na kolena.. milosrdný že? Citím se slabý zbytečný bezmocný. . Steká mi zakrkem a řeže jak slova poslední .. horší než dotek oceli ... buďme přátely .. jak nevšední .."Tak to vždy bylo a bude"... neměné bezcenné jako život sám... V halvě se mi směje Amadeus a brouká tu svou .. cos čekal hlupaku... Už sem téměř suchý tak opět do boje s tím co nikdy neporazíme ... nejrači bych vzal meditační misku a rozehral jí někomu o hlavu .. co naplat bude mi muset stačit "Singing in the rain..." Zase zabít kus sebe pro rozmar života .. roztrhat se nakusy a stejně nepochopit co po nás chce a proč nás tak zkouší .. ale jak se říka " tak to vždy bylo a bude"