Krev prýští z otevřených ran.
Po světě létá sedm černých vran.
Každá rozsévá svár a neštěstí,
jejich přítomnost nic dobrého nevěstí.
A tak krev stříká sem a tam.
Ty černé vrány proklínám!!!

První z nich nese žárlivost,
jenž způsobuje všechnu zlost.
Rozvrací štěstí,přináší slzy..
Už z dálky slyším její smích drzý!

Druhá vrána rozsévá nenávist,
slyším jí krákat a černých křídel svist.
Slyším pláč,výčitky a hádky.
Slova jenž byla vyřčena už nelze vzít zpátky.

Vrána třetí zas sází na neštastnou lásku,
nechává ji vyklíčit ze zkažených klásků.
Plazí se a hnije v nás.
Když bráníš se?jen ztrácíš čas.

Čtvrtá vrána si nese prokletí.
Bude zde létat po celá staletí.
Bude tu létat,předzvěst války.
Poletí zblízka,poletí z dálky.

Pátá vrána je hladomor.
Což neslyšíš zpívat mrtvých sbor?
Zemřeli hladem po touze,po vědění.
Dočkali se jen zapomnění!

Šestá vrána nese cejch zrady.
Muže i ženy láká a vábí.
Co následuje je zmatení.
A lidé jsou jak šílení!

Sedmá vrána, se znakem kosy,
na svých křídlech zas smrt nosí.
Spousta z vás jí nenávidí,
ale když přijde,co vám chybí?!
Přijde náhlé probuzení..
černým křídlem pohlazení...

A tak krev prýští z otevřených ran.
Stříká sem a stříká tam.
Na mém těle sedí sedm vran,
třeba se s nima nasnídám.
Mají zobáky od krve.
No to tedy vidím poprvé!!
A tak už krev z rány vytekla,
já kráčím přímo.
Do Pekla!!!