23.Únor 2008
Určitě si pomatujete (teda spíš jen Ti bystřejší z Vás 
), jak Vás v první třídě učitelky dusily za to, že při hodině psaní děsně škrábete, až to po Vás není k přečtení...
Vůbec nic si z toho nedělejte a životní trauma pusťte z hlavy. Pravděpodobně nejste samy. Páč i mě se tohle to ne jednou stalo. Až teď jsem zjistil, a to už jsme na světě nějaký ten pátek
, že i škrabopis může člověka vynést na výsluní.
Jelikož jsem se poseldních asi 14 dní prohrabával ve starých spisech od roku 1930 až do dneška ( týýýýve to je doba
), tak lidi, který ty spisy psali byli asi v první třídě taky dušení svojí paní učitelkou, ale jak vidno bylo, v zápise si z toho dělali asi pramálo(
musim si zatleskat za tu krásnou větu stvořenou jako za starých československých časů 
). No káždopádně v těch spisech se po těch "kronýkářích" dalo přečíst fakt hodně málo. A to prej sem škrabal jako kocour.
Budu muset z tou kronikou navštívit Vrhaveč a svojí nejmenovanou paní učitelku, aby sem na místě přijal veřejnou omluvu
Takže konstatování na konec: I člověk kterej v mládí píše jako prase může jednou něčeho dosáhnout 
Komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů