16.Září 2008
„Dobrý den, potřeboval bych potvrdit tuhle kartičku…“ 
.
Paní za přepážkou se na mě podívala přísným pohledem
, jako bych chtěl bůh ví co 
„…vobčanku!“
Vůbec sem nikam nespěchal a v klidu čekal než mi ta rychlá paní narazí to razítko na busovou kartičku
, abych jako chudej studen dostával 10 kč slevu na autobus z Prahy domů
. Mezitím přišla docela od pohledu hezká slečna a stoupla si za mě. Myslím, že kdybych hádal pro co si přišla tak se na 99,9 % trefím
.
„ Čtyrycet korun!“, ozvalo se za přepážkou a já pochopil , že by sem měl asi jako zaplatit. No a tady nastal ten nejzávažnější problém. Zaplatil jsem a to zdůrazňuju tisícovkou, páč sem potřeboval rozměnit na autobus. Jelikož znám ty přitroublý keci řidičů autobusu. Bohužel osudová chyba.
„Von nemá čtyrycet korun. Kdyby mi to tady udělal každém tak čim Vám pak budu vracet?“
No a jelikož jsem člověk mírný, nekonfliktní, nějak sem se nezapojoval do jejího lamentování a v klidu čekal až se vykecá a vrátí mi kartičku i s penězma.
„Řekni te mi, co bych dělala kdyby sem Vám neměla čím vrátit?“
No a to tak nějak byl takovej ten kamínek vo kterej škrtnete a voheň je na střeše 
„No já si myslim, že to není můj problém…“
„Jo to není Váš problém? Vy máte mít přiměřený platidlo. A tisícovka určitě není přiměřená čtyřiceti korunám!“
No a v tu chvíli mě tahle paní opravdu vytočila ne jenom tim jak se ke mně chovala, ale i tim jak prostě za každou cenu musela rejpnout. No a jelikož jsem taky chlapec, ktrej si nenechá některý věci líbit, podíval jsem se po tom skle tý přepážky, zachoval dekóru a ze vší slušností jsem se zeptal: „A máte to tady někde napsaný?“
Můžu říct, že takový ticho sem neslyšel už hodně dlouho 
Nicméně sem si už rači sebral všechny ty svoje karty a věci a s velkým úsměvem a přáním hezkého dne tý zaražený paní, jsem odešel.
Je pravda, že den Vám nemůže nic zkazit, když se člověk pěkně vyspinká 
Komentáře (0):
Přidej komentář
<< Domů