Nečekám že se někdo začte...
26.Únor 2011Tak, kde začnu. Asi informaci že neumím slovem mluveným moc vyjádřit své pocity. Proč? Hm, asi protože mě hned odradí vaše reakce, nebo že bych se bála že otravuji? Nevím, ale někam to napsat musím. Nechci se tím užírat. Ikdyž už se tak děje. Ale proč? Proč nejsem schopna donutit partnera aby byl té lasky a poslouchal tak jako dřív? Proč když moc dobře vím, že lidi které ztratím kvuli tomu jaká jsem, za to nestojí stejně dělám vše pro to abych je neztratila? Co když toho chci moc. Je mi 24 a bojím se. Za sebou nemám nic nač bych byla opravdu pyšná. Ale nechci zkončit v blázinci. Možná je to tím že klavesnice snese všechno. Ikdyž to bylo nepopsatelně nádherné když mě milovaný člověk oparavdu poslouchal. Jedna z jeho prvních vět ke mě byla. že pokud se nesmířím stím jaká jsem nikdy nebudu šťastná. Takže začnu. Hm...Prosím nikdo kdo se v mém příběhu ocitnete to neberte zle. To že z toho vychazíte třeba jako špatní a nepochopení je například jen proto, že sem nikdy nevzala odvahu se zeptat...Jak si to myslel? Co to znamená? No jo být dospělí neznamená všechno umět a znát, ale umět dělat rozhodnutí s vědomím si následku a taky si je pak nést a ne jim utíkat. Možná si někdo řekne že jsem jen pubertální najivka...nejsem najivka, myslím že jsem jen velice pozityvní člověk..co věří že najde plnou verzi toho co před nedávnem jen ochutnal...Doufám. Kolem mě je spousta lidí...ale já jsem pořád osamělá. Nejbližší mi vyčítá že si hraji na něco co nejsem...ale jak má člověk nechtít být samostatný, když ve chvílích kdy potřebuje stejně nikdo není o koho by se mohl opřít? Pak mu nezbývá než uzavřít své citlivé já a byt drsný...ikdyž mě to nebaví...Být zamilovaný je to nejhorší a nejhezčí na světě... napsal/a: Shewolf 15:35 Link
