fňuk :-(( | Výkřiky do prázdna

06.Únor 2008
pláču a nikdo to nevidí, řvu a nikdo to neslyší:-( proč nemůže chvíli vydržet pocit štěstí, hm?? nevím no..myslíte, že jsem moc náročná, když se chci jen chvíli smát??asi jo..když už se vyhrabu z jedné věci tak přijde jiná ještě bolestivější..myslím, že když se rozdávalo štěstí, tak mě sudičky přeskočili..do háje...už vím, že z úsměvu na tváři k slzám vede jen jedna sekunda.jen jeden pohled na jeden papír.a všechno se změní..já už nemůžu a nechci..úsměv se u mě stává nedostatkový zboží,alespoň upřímný úsměv..moje největší přání je aby mě někdo obejmul a řekl mám tě rád...to bych byla pak fakt šťastná...:-( :-(
 
autor Smileky v 21:56, |

Komentáře (4):

Zajímavý..ale tenhle můj článek se týkal dvou úmrtí v rodině během jednoho týdne...;-) a to o světlé a tmavé..hmmm..aby se mi nezavařila hlava...ale dík...
V 07.03.2008 18:39:46 Angel říká:
Čekáš na spásu?Marně.V tomhle světě musíš všechno sama nikdo nic za tebe neudělá.Nikdo ti nepomůže,tak jak pomůžeš sama sobě.Čekáním.Však na konci cesty tě nic nečeká.Všechno se znovu opakuje celý život.Takže lidský život je jen několik čekání s nedočkáním.Ovšem lidské duše jsou vybaveny vírou v další lepší čekání s dobrým koncem,které uzavře všechny čekání.Když tuhle víru ztratíš,žiješ konečně v realitě.Ta není chladná jak se může zdát.Jen my to tak vidíme oslepený vírou.Akorád je těžké ji přijmout za tu správnou.
V 07.03.2008 18:39:18 Angel říká:
Když světlá půlka odejde zbyte jen ta tmavá,pošmouraná.Nedá se to nijak ovlivnit,je to spontánní.A je jen na člověku se s tím smířit a přijmout zrovna tuhle půlku svého já.Taky se s ní dá žít,časem ji přijmeš jakoby to byla ta světlá,nevidíš v tom žádný rozdíl,ale je to pořád stará známá tmavá.Znova ji zapálit a udělat z ní tu světlou je těžké a snad nemožné.Všechny věci mají nějak být tak jako světlá a tmavá a neměli by se měnit navzájem.
proč mi přijde,že máme něco společnýho?...nvm...asi děláme obě jednu velkou chybu,které se nedokážeme zbavit...dáváme moc a nám přitom stačí tak málo...ale věř, že jednou bude líp...přece naděje umírá poslední...pro mě je úsměv součástí dne...nesmutni a zkus se radovat i z úplných blbostí....pomáhá to ;-)