Jsme hvězdy, co nezhasnou....aneb VeMa Fívr...
Byo nebylo..V boskovicích se pařilo. V hlavě máme olovo a trochu vodky do toho. A najednou je to tu, je to jako blesk z čistýho nebe, bucám tady, hned vedle tebe. Jsem jak zpomalená, když vodku ze sebe soukám, všichni vědí, že do záchodu koukám. Západ slunce, jedna whiskey druhá. Snažím se ovládat i když to jde z tuha. co děla s vodkou, když se tlačí na povrch ven, nevíš o tom ale není mi hej. Můžeš se mě ptát, co mám na vodce ráda, odpovím ti pokaždé jinak a tisíckrát. Chci říct všem, celému světu, že jsem neskutečně šťastná, že vodka je tu.
Vodka, co mi život osladí, ta jediná mě nikdy nezradí. Jen s ní bych opakovala chvíle znova a zas. U tebe či u mě, stejně čas stojí a přitom se ráno blíží. Oči se nám únavou klíží. Milujeme ji a je to každý víkendový den, díky ní paříme směle jen. Krušný večer to byl, každý z vás by to s námi vyměnil. Nemůžeme říct v jedné větě, jak se paří v našem světě.
Už se moc těšíme, až zase zapaříme, další vodku vykalíme. Dukáč, prádelka nebo maják, hlavně že opustíme barák. Pokud neznáš, nesuď. chvíli ticho buď a poslouchej naši píseň, možná i tobě zažene tíseň.. Tak poslouchej jak bylo nebylo...
Prosím vás, berte to s rezervou..V hlavě byla fakt ta vodka, když jsme to s Markétkou vymýšlely..Alespoň tu hlavní ideu;-) ...