Smileky

Nejsem tak silná jak vypadám...I když by to asi nikdo z mých blízkých neřekl. Každý den úsměv, řádění..Jo jo. Ve škole nebo když jsem někde s kámoškama tak je to fajn. Ale přijdu domů a všechno na mě padá. Potřebovala bych se vykřičet...Pořáááááádně z plných plic....Začínám být alergická na to jak mi všichni říkají jak jsem vtipná, hezká, skvělá, bla bla..Hlavně mě neříkejte, že jsem střeštěná..Ne to fakt nejsem. A když něco vyvádím tak je to jen odvedení pozornosti. Je to něco, co vím, že se lidem na mě líbí, že je tím rozeměju. A kdo rozesměje mě? Hm??? Proč furt musím rozdávat já radost, smích na každou stranu??? Mám pocit, že většina lidí po mě jenom něco chce, jo na tom jsem byla vždycky dobrá..Ale zeptá se mě někdo jestli nepotřebuju něco já??Ale jo zeptá. Ale já odpovím, že nic nepotřebuju abych neobtěžovala okolí..Ale jo potřebuju..Potřebuju aby mě někdo obejmul a řekl mám tě rád a záleží míi na tobě. a nemýslím tím kluka..ale třeba kamarádi. Vím, že vás mám.ale...Achjo..blbá nálada...I když to dnes nevypadalo...