Smileky

...je to tam kde to bylo...Že nevíš o čem mluvím? Neboj já taky ne...Moje máma chodí ke kartářce..Vždycky, když se splní to, co se splnit mělo tak tam zajde..I já tam byla..A víte, co mi taky řekla? Že toho mýho osudovýho poznám na nějaké diskotéce. Že vím, že ten kluk existuje ale neznám ho a že se seznámíme..Já se tomu smála..Já a diskotéka.Blbost. Tam nechodím..A jak to je teď, chodím snad každý víkend a někdy i dvakrát..Mno a ta moje máma dnes byla zas..Proč mi to děláno a tak se jí ptala na mě..Na maturu atd atd..Ale byl tam takovej vtípek s tím osudovým no...Prý jsem ho už poznala a....a...ten zbytek si nechám pro sebe...a taky jí řekla jednu věc, co se stala a to máma nevěděla, že se stalo a řekla jí to dost konkrétně..takže na tom asi fakt něco bude..a taky jí řekla, že i když vypadám vyrovnaně tak že to tak ve skutečnosti není a že si máme promluvit..hm tak jsme si promluvily..a já opět brečela jak želva..uvědomila jsem si hodně věcí, že nejsou tak jednoznačné jak vypadají...a že spoustu věcí jsem nalhávala sama sobě...Ale prý bude líp...a prý brzo..tak já tomu chci a budu věřit...A tak jsem dnes začala od nuly...fakt...začalo to u kadeřnice, sundala jsem zimní hřívu;-) pak zeleninový salátek..a večer sportování..málem jsem vypustila duši, ale musím se pochválit, vydržela Vendulka...jen aby to vydrželo dlouho to moje nadchnutí pro některý věci...

..a já prostě budu bojovat